makeITtoday: Jak dvě Češky vzaly výuku programování pro děti do vlastních rukou

Tam, kde selhává stát, berou lidé často iniciativu do vlastních rukou. To platí také o výuce programování, u níž dvě Češky přestalo bavit, jak ji školství dlouhodobě ignoruje. A tak vzniklo makeITtoday, které se snaží tento neuspokojivý stav alespoň částečně napravit.

Digitalizace školství je v České republice k pláči. V září letošního roku vydala Česká školní inspekce zprávu, podle které nesplňuje minimální standard pro využívání digitálních technologií (třeba ten, aby se o jeden počítač dělili maximálně tři učitelé) až 90 procent velkých a 95 procent malých základních škol a až 80 procent středních škol. Od roku 2009 se tak situace téměř vůbec nezlepšila.

Vláda proto ještě v roce 2014 představila Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020. Na její realizaci chybí rozpočet, plnění nabírá velké zpoždění a celý proces je – v kontrastu s opravdovým pokrokem v digitálním světě – maximálně pomalý. Podobně nedostatečná je pak samozřejmě také výuka informatiky. Ve světě se přitom stále více objevují názory, že všechny děti by se kromě mateřského a alespoň jednoho cizího jazyka měly učit alespoň i jeden programovací.

Klára Štouračová a Silvie Zeman

Silvie Zeman a Klára Štouračová se již na zoufalý stav nemohly dívat a rozhodly se založit vlastní projekt. „Digitální dovednosti nám u dětí přišly hrozně podceňované. Máme nedostatek jakýchkoliv lidí s digitálními dovednostmi, na druhou stranu se do toho vůbec neinvestuje, vůbec nic se nedělá. Začít se přitom musí odmala,“ říká Silvie.

Dvojice Češek, které mají dohromady zkušenosti se studováním vysokých škol ve čtyřech zemích, letos založila startup makeITtoday, tedy kurzy programování pro děti. Kurzy probíhají v šestnáctitýdenních cyklech vždy jednou týdně. Výuka je organizována v jazyku Scratch, speciálně navrženém pro děti na americké univerzitě Massachusetts Institute of Technology (MIT).

V rozhovoru pro Tyinternety jsme si se Silvií a Klárou povídali o začátcích projektu a budoucích plánech, co je na práci motivuje, situaci v České republice i o tom, proč ve vzdělávání programování dominují právě ženy – jak kromě nich dokazuje i třeba projekt Czechitas.

Kde jste se vlastně poznaly?

Silvie: Poznaly jsme se tak, že jsem si Kláru najala do týmu v předešlé firmě. Spolupracovaly jsme spolu a staly se z nás kamarádky. Naše cesty se časem rozešly, obě jsme odešly do jiných firem. Měla jsem ale nutkání založit a rozjet něco vlastního a Klára byla prvním člověkem, kterého jsem kontaktovala, jestli do toho nechce jít se mnou.

Jak vznikl samotný nápad na makeITtoday?

Silvie: Vzniklo to z několika věcí. Obě jsme studovaly v zahraničí (Silvie v Belgii a ve Francii, Klára magisterské studium ve Spojených státech), viděli jsme velkou mezeru mezi vysokými školami tady a na západě, ať už jde o přístup ke studentům, jak se s nimi pracuje… U nás se vůbec neučí, jak kriticky přemýšlet, být kreativní, soft skills na dobré prezentování. Obě jsme tenhle názor sdílely.

Zároveň obě již několik let pracujeme v softwarových společnostech a digitální dovednosti nám u dětí přišly hodně podceňované. Máme nedostatek jakýchkoliv lidí s digitálními dovednostmi, na druhou stranu se do toho vůbec neinvestuje, vůbec nic se nedělá. Začít se přitom musí odmala. Začaly jsme se tomu věnovat a zjistily jsme, že v ostatních státech je běžné začínat s výukou programování již od prvního stupně. U nás máme víceméně jednu hodinu týdně na každém stupni, kde se učí Word a Excel. V porovnání s ostatními zeměmi je to úplně směšné.

Co vás motivovalo věnovat se právě výuce dětí?

Silvie: Přemýšlely jsme nad několika nápady, ale protože do toho vkládáme finance a volný čas po práci na plný úvazek, musela to být srdcovka. Něco, co nás nenechává chladnými. Jednou bych chtěla žít v zemi, která není pozadu. Chci, aby lidé měli možnost uplatnit se kdekoliv po světě. Práce s dětmi nás naplňuje, dáváme jim tyhle možnosti.

Klára: Když jsem odjela studovat do Států, tak jsem si pohrávala s myšlenkou, že už se do Česka vrátit nechci. Předtím jsem často jezdívala do Rakouska i Německa, kde jsem viděla, že mám mnohem lepší možnosti. Pak jsem si ale řekla, proč třeba neudělat něco proto, aby mladí lidé nechtěli odcházet?

Pracujete tedy na zlepšení Česka.

Klára: Ano. Takové malé přispění [úsměv]. Česko je krásná země, máme bohatou historii a hezké tradice, což mi v Americe nějak chybělo.

Silvie: Samozřejmě ne všechno je tady skvělé, ale líbí se nám, že alespoň na těch věcech pracujeme.

makeITtoday jste rozběhly začátkem roku, první kurzy začaly před několika týdny. Jaký byl zájem, chtějí rodiče svoje děti posílat na kurzy programování?

Silvie: Je tady spousta lidí, kteří na něco podobného čekají již dlouhou dobu. Když jsme to spouštěli, rodiče nám říkali, že jsou rádi, že konečně něco takové existuje.

Kolik dětí je na kurzech zapsaných?

Silvie: Aktuálně je to 35 dětí, z toho asi 30 procent v angličtině. Kromě kurzů jsme teď spouštěly ještě i sobotní workshopy o robotice a 3D tisku.

Jak samotná výuka probíhá?

Silvie: Důraz klademe na to, aby to celé bylo dělané zábavnou formou. Když si děti ve škole hrají na telefonech, dělají to proto, že se nudí. Podporujeme interaktivitu, skupinové práce. To z velké části záleží na lektorech, kteří se hledají opravdu těžko. Musí rozumět Scratchi, „nebát se“ dětí a dokázat vytvořit zajímavou hodinu. Nechceme, aby to probíhalo jako na školách s jednostranným výkladem typu „tady si klikněte“ a všichni jen budou slepě klikat. Musíme podporovat dětskou kreativitu a samostatné myšlení. Lektory proto pořád hledáme, na nich to stojí a padá.

Co děti na hodinách tvoří?

Klára: Ze začátku třeba vytvoří prostředí, postavičky, charaktery, učí je vydávat zvuky nebo se pohybovat. Postupně, jak se učí jednotlivé funkcionality, si mohou vytvořit vlastní animovaný příběh nebo nějakou hru.

Silvie: Přitom navzájem spolupracují, každý například vytváří jednu část hry a pak se to dává dohromady. Někdy si vytvářejí i projekty do školy, třeba jak funguje sopka a podobně. Je ale hrozně fajn vidět, když si děti mohou vytvořit vlastní hru na základě toho, co jim na jiných hrách vadilo a mohou ji tak i samy obohatit.

Jaká je na kurzy zpětná vazba?

Klára: Máme za sebou první měsíc a odezva je pozitivní. Spousta rodičů platí měsíčně, nemusí platit rovnou za celý semestr a nikdo se zatím neodhlásil. Na základě zpětné vazby se nám naopak hlásí další rodiče a ptají se, jestli do kurzů ještě mohou naskočit. Abychom ale zachovaly vysokou kvalitu, tak tohle neděláme, začátek je důležitý. Z toho všeho nám vychází, že zpětná vazba je pozitivní.

Silvie: Nejlepší zpětná vazba je, když se jdeme podívat do výuky a vidíme, že děti z hodiny nechtějí odejít. Pořád se ptají a nechtějí domů, což je skvělé.

Plánujete otevírat i další úrovně? Když děti odchodí první cyklus, mohou pokračovat na vyšší?

Silvie: Přesně tak, budou se moci posunout do mírně pokročilých. Příští semestr tak plánujeme kurzy zdvojnásobit.

Kolik těch úrovní bude?

Klára: V Scratchi jsou standardně tři – starter, learner a professional. Zatím plánujeme tyhle tři a uvidíme, jestli se to nebude s něčím propojovat, třeba že by se v expertní úrovni do výuky zapojila robotika. Kurikula na druhý stupeň již máme, uvidíme, jak to děti chytne a jestli tam budou tendence to spojit.

Programování ve Scratchi

Vaším cílem je zároveň vytvoření dětského technologického hubu. Co to vlastně je, co se v tomhle hubu bude dít?

Silvie: Je to kreativní místo, kde děti nepřijdou jen za účelem kurzu, ale opravdu tam mohou kreativním způsobem strávit celé odpoledne. Přijdou po škole, budou tam mít k dispozici nejnovější technologie, se kterými si budou moci hrát, budou tam mentoři, další přednášky.

Klára: Budeme zvát zajímavé hosty, plánujeme pořádat i hackathony pro děti, aby si opravdu vyzkoušely, jak to v technologickém světě funguje.

V rámci České republiky je zajímavé, že ve výuce programování jsou hodně zastoupeny ženy – vy rozbíháte programování pro děti, jedním z nejznámějších podobných projektů jsou Czechitas. Přitom se ale říká, že IT je mužský odbor.

Silvie: Jestli máme něco společné, tak je to fakt, že jsme si to zkusily a víceméně pocházíme ze stejného oboru. V oboru vidíme velké příležitosti. Pokud je to ještě holka v IT, tak jsou ty možnosti neuvěřitelné. Czechitas se specializují na ženy například i na vysokých školách, aby to ještě zkusily, my začínáme od dětí, protože nám to přijde podceňované.

Neplánujete náhodou nějakou spolupráci?

Klára: Pro nás je těžké něco v tomhle smyslu plánovat. Máme jasný cíl, rozvíjet programovací kurzy a workshopy pro děti. Jestli se spolupráce s někým protne, tak uvidíme. Není to ale tak, že bychom v téhle oblasti něco konkrétně plánovaly.

Silvie: Naším cílem je celkově bořit stereotypy a mýty ohledně digitálního vzdělávání v Česku. Pořád se to bere jako něco špatného, že by děti neměly trávit u počítače hodně času. V zahraničí se o tom již ani nemluví, je jasné, že děti tomu musí rozumět a že to jednou v práci budou potřebovat. Automatizace bude v jakémkoliv povolání. Musíme tedy lidi učit, proč je to vůbec důležité. To, že si dítě umí pustit YouTube, vůbec neznamená, že něco umí ovládat a že tomu rozumí.

Vnímáte to v rámci makeITtoday?

Silvie: Ano, třeba že jeden z rodičů nechce, aby holčička chodila na programování. To je něco, co se nám nelíbí. IT je vnímáno jako čistě mužský obor, že to pro ženy není atraktivní. Což je v dnešní době úplně naopak, nemůže to být dál od pravdy.

Diskuze k článku