Lubo Smid (STRV): Náš cíl je dobýt Ameriku

STRV. Zdroj: STRV

Spoluzakladatel firmy STRV Lubo Smid bydlí v Californii, kde, stejně jako jeho společníci, domlouvá zakázky pro sedm desítek lidí. Většina z nich ale sedí v Praze Na příkopech. O začátcích podnikání v USA a o tom, proč už firma nepřijímá české zakázky, i když jeho programátoři pracují v Česku, jsme se bavili v centru Prahy, kam se Lubo Smid pravidelně vrací, aby trávil čas s týmem.

Na náš rozhovor jsem přišel pozdě. Kdybys ve Spojených státech přišel na schůzku pozdě, přijdeš o zakázku?

Nemyslím, že by to mělo nějaký velký vliv. Tím, že bydlím v Los Angeles, kde je doprava fakt nepředvídatelná, tak na každou druhou schůzku člověk dorazí pozdě. Já si na to samozřejmě dávám pozor, ale stává se to a myslím, že to nemá úplně vliv na to, jestli se deal uzavře, nebo ne.

První rok bez dealu

STRV vyvíjí mobilní a webové aplikace pro klienty. Z tvé přednášky mi ale připadalo, že když jste začínali s podnikáním, tak jste úplně nevěděli, co chcete přesně dělat. Vážně to tak bylo?

Co chceme dělat jsme věděli od začátku, ale postupně se vyvíjely a měnily naše cíle, kam to dotáhnout. Měli jsme na začátku představu, která se postupně posouvala od práce pro ostatní k tomu dělat vlastní produkt. Chvíli jsme dělali jenom služby, ale dnes už máme tým tak velký, že jsme schopni dělat obojí.

Ordr

Příkladem je Ordr.cz, který jsme udělali interně a když jsme zjistili, že v tom je nějaký potenciál a chceme do toho jít víc, tak jsme to oddělili jako samostatnou společnost, aby to nebrzdilo STRV a abychom my mohli pokračovat. Nechali jsme na to jednoho z nejlepších lidí, který u nás předtím dělal projektového manažera a my jsme tu pozici tak nějak zrušili, protože jsme se rozhodli, že propojíme naše vývojáře napřímo s klientem.

Proč jste vypustili složku projektového řízení, project managera, která je jinde běžná?

Když jsme na to byli jenom my dva s Davidem (David Semerád, spolumajitel STRV), zjistili jsme, že se u nás zasekává spousta věcí. Přitom naši lidé jsou super v tom, že dokážou projekty celé odřídit a navíc je to pro ně daleko zajímavější, když si můžou vyvíjený produkt nějakým způsobem tvořit sami a zasahovat do něj.

Pomohlo nám to, najednou jsme byli schopni projekty řídit celkem snadno a ty lidi jsme na to dedikovali, a to byl takový zlom, kdy se nám začalo trošku víc dařit. To je zhruba tak konec roku 2013, začátek roku 2014, takže to není úplně tak dávno.

Pojďme se podívat na dobu, kdy jste přijeli do Spojených států poprvé, v rámci projektu Czech Accelerator. Jak jste začínali?

To byl konec roku 2011, začátek 2012, já jsem začínal v STRV v Česku a David byl tou dobou v Americe a začínal lovit první byznysy. První půlrok, který tam strávil, byl zajímavý, ale nepodařilo se mu uzavřít žádný kloudný obchod. Potom jsem tam jel já na půl roku a stalo se mi totéž, takže když to sečteme, tak je to rok bez nějakého většího úspěchu.

Přitom náklady na měsíc života v Californii se pohybují mezi 70 – 100 tisíci korunami. V té době nás živily zakázky v Česku. Ale viděli jsme, jak se to posouvá. Jak jsme jednali s dalšími a dalšími lidmi, posouvali jsme se k zajímavějším a vybudovali jsme si první reference. Pak přišel ten nejzajímavější bod, který nás hodně posunul, když jsme začali pracovat se startupy z Y Combinatoru (nejprestižnější startupový akcelerátor v USA). To byl konec roku 2013.

Které firmy jste oslovili?

Oslovili jsme spoustu firem, ale naprostou většinu klientů jsme získali přes doporučení z naší postupně rostoucí sítě. U Spoon Rocket jsme ukázali, na čem pracujeme, v té době jsme už začínali s Ordrem, ještě pod jiným jménem, ale už jsme pracovali na konceptu a viděli jsme, že oni dělají něco podobného.

My ale měli technologii, a tak jsme se bavili o nějaké možné spolupráci. Je tolik nezajímalo, že děláme to samé a že to děláme v Praze. Viděli, že jsme celkem schopní a že bychom jim mohli pomoct s jejich technologií. To, že jsme pro ně začali pracovat, byla jedna z nejlepších referencí na americkém trhu, co se týče startupu. Caviar i Spoon Rocket zná v Americe skoro každý, takže když se teď ozveme někomu dalšímu a řekneme, že jsme s nimi pracovali, tak to zní docela dobře.

Když se krátí cashflow

Když o tom vyprávíš, tak to zní jako hezká success story, v níž jste uspěli za docela krátkou dobu. Ale ono to asi úplně tak růžové nebylo, určitě jste zažili nějaké neúspěchy.

Kdybych měl zmínit dva body, které pro nás byly hodně těžké, tak to bylo právě ve chvíli, kdy jsme zvažovali, jestli budeme produktová firma, nebo jestli budeme poskytovat služby. V době, kdy David odletěl poprvé do Ameriky, jsme začali pracovat na seznamovací aplikaci The Game. Náš cíl byl dělat zakázkový vývoj tak dlouho, dokud se nám nechytne vlastní produkt. Ale nikdy se nám nepodařilo to odlepit od země a strávili jsme na tom asi rok a půl vývoje.

Dál čtěte: Pokud chcete být úspěšní v Americe, odstěhujte se tam, radí STRV, Cleevio i další

Pracovala na tom velká část našeho týmu, takže to mělo hodně negativní vliv na cashflow. Museli jsme rozhodnout, že to úplně zastavíme, jinak bychom asi tady už dneska nebyli.

Jaký byl ten druhý kritický moment?

Měli jsme ne úplně šikovně nastavenou spolupráci s klienty. Chtěli jsme pro ně pracovat, ale přesně jsme nevěděli, jak naši práci nacenit. Dělali jsme spoustu aplikací, ale každý klient je jiný a je těžké to odhadnout jen na základě specifikací.

Pokud chcete být úspěšní v Americe, odstěhujte se tam, radí STRV, Cleevio i další

Geekato, aplikace STRV. Zdroj: STRV blog

Tím spíš, že pracujeme pro startupy, takže klienti do toho chtějí ingerovat. Nechtějí vytvořit něco, co si na začátku dohodneme, chtějí testovat nějaké koncepty a vybrat z toho ten nejlepší. Proto fixní budget vůbec nefungoval. Stávalo se, že ty projekty trvaly dvakrát, třikrát déle, než jsme předpokládali.

Vyřešili jste to nějak?

Přišli jsme s nápadem: pojďme zkusit dělat jenom flexibilní dealy s tím, že my poskytneme nějaký kontinuální vývoj. Myšlenka je taková, že když je startup úspěšný, tak není důvod ten vývoj zastavovat.

Samozřejmě, že většina startupů nakonec neuspěje. Ale když se jim to podaří, není potřeba se bavit o konci vývoje. A to je to, co nabízíme dnes startupům – pojďte s námi pracovat, my vám poskytneme super kvalitní tým, co pracuje podle mě nejrychleji, jak je možné. A za to nám budete platit na měsíční bázi. Budete moci kontrolovat práci denně a komunikovat napřímo s lidmi, kteří na tom pracují. To je pro ně hodně zajímavé. Navíc díky nám nemusejí shánět lidi v Americe, tam je to o trošku obtížnější. Tak teď funguje většina práce, co děláme: na flexibilní bázi.

Lubo Smid, STRV. Foto: Tomáš Pánek pro Médiář.cz

Lubo Smid, STRV. Foto: Tomáš Pánek pro Médiář.cz

Je to ve Spojených státech běžné?

Myslím si, že ne. Možná jak kde. U startupů to poměrně dobře funguje, narážíme ale na to, že větším firmám se to ne vždycky úplně líbí. Ale do budoucna by tento model mohl být aplikovatelný i v Čechách. Je tady trošku jiné prostředí a bude těžké si to prosadit, ale když už někdo bude mít dobré jméno, tak si myslím, že to tak může dělat i tady v Evropě.

Když se nám hodně líbí, financujeme třeba celý vývoj

V tuhle chvíli jsou startupy ti hlavní, pro koho pracujete. Berete si od nich někdy nějaké podíly, klidně i malé, třeba výměnou za nějakou nižší finanční částku, kterou vám dají za vývoj?

Vím, na co narážíš. Ano, máme pár projektů, kde máme ekvitu, ale to je spíš výjimka. Neděláme to a neděláme to z toho důvodu, že bychom byli v pozici investora a byl by tam už trošku konflikt zájmů.

Co bychom dělali, když firmě dojdou peníze? Měli bychom tam podíl, ale nechceme pro ně pracovat zadarmo. V našem zájmu by bylo zvyšovat hodnotu daného podílu v té společnosti, ale museli bychom ji v tu chvíli dotovat a byl by to problém obou stran. Děláme ale něco jiného: když se nám něco hodně líbí, financujeme víceméně kompletně vývoj a bereme si signifikantní podíl.

V tu chvíli je to ale vlastně váš projekt, kde máte přibraného zakladatele, co ho vymyslel.

Nemusíme tam mít víc než 50 procent. Ale když už máme my pokrýt celý vývoj, chceme, aby se nám nějakým způsobem vyplatilo jít do takového rizika a investovat svůj čas.

STRV. Zdroj: STRV blog

STRV. Zdroj: STRV blog

Signifikantní znamená limitně se blížící k polovině?

Asi tak.

Teď pracujete pro vznikající firmy. Ale chcete dělat také větší zakázky pro větší společnosti?

Chtěli bychom se rozšířit na obě strany. Dělat pro začínající startupy nebo jednotlivce, kteří jsou na začátku, nemají nic, a my bychom jim to pomohli rozjet. A zároveň bychom se chtěli podívat i za většími společnostmi a zaměřit se na mobilní strategii, zajímá nás, co dané firmě přináší.

Nechceme dělat nezbytně pro korporace, chtěli bychom dělat mobilní strategii a na tom, komu ji pak nabídneme, už tolik nezáleží. Asi to budou větší firmy, ale naším cílem jsou spíš brandy, kterým bychom mohli pomoci tu mobilní strategii nastartovat. Zajímá nás, k čemu ta společnost potřebuje mobilní prezentaci, co jí to může přinést – jestli zvýšení zisku, nějaký engagement se zákazníkem, nebo něco jiného. To jsou věci, které se dají poměrně hezky měřit a je to něco, čím se plánujeme zabývat po zbytek roku.

Před týdnem jsme na to najali našeho prvního amerického zaměstnance. Chceme se pořád soustředit na startupy a on bude ten, který bude prošlapávat cestu mobilní strategie.

Lidi jsou tu jiní, nefungovalo to

Co aktivity v České republice? Většinu týmu máte v Praze, několik desítek lidí, ale zakázky pro české klienty jste úplně utlumili?

Dělali jsme samozřejmě hodně zakázek tady a ještě před pár lety to byla většina naší činnosti. Ale to už jsou tak tři, čtyři roky. Ve chvíli, kdy se nám rozjela Amerika, dělali jsme chvíli obojí, ale viděli jsme, že v USA to frčí a tady ne, přitom jsme do toho dávali stejné úsilí.

Berenika Alexandre, STRV. Zdroj: STRV blog

Berenika Alexandre, STRV. Zdroj: STRV blog

Tak jsme si řekli proč se tady s něčím prát, když tam to jde celkem snadno. A je to celkově spojené s vizí naší společnosti, chceme dělat jednu věc pořádně. Chceme dobýt Ameriku a vytvořit něco hodně zajímavého. Takže jsme až na několik výjimek pozastavili veškeré spolupráce na českém trhu.

Proč je to tak, že se stejným úsilím to v USA funguje a v Česku ne?

Jedna věc je, že nastavení lidí je jiné. Všechno se tady řeší přes výběrové řízení, kdežto v Americe je to ovlivněné zájmem lidí, že s někým chtějí pracovat, že se jim jejich práce líbí a mají velkou tendenci se dohodnout. Pak je to určitě rozšířením smartphonů, kde jsme byli dlouhou dobu pozadu a v Americe je má každý.

No, a v neposlední řadě je to množství investic, které se do startupů dostávají v Americe. V Česku jsme museli pracovat pro velké firmy, pracovat pro startupy bylo skoro nemožné a v té době tady žádné startupy ani nebyly. Takže to je logické vyústění toho, co jsme dělali. Možná, že dneska je situace jiná, ale pro nás už to není relevantní.

Diskuze k článku