Bartoš: 4 věci, které mi kalí zážitek ze Startup Summitu

import-bartos-4-veci-ktere-mi-kali-zazitek-ze-startup-summitu.jpg

Předminulý pátek jsem se, tak jako většina z nás, kteří se motají okolo startupů v Česku a na Slovensku, zúčastnil Startup Summitu. Byl místem, kde jste prostě museli být;­ v zásadě celá česká a velká část slovenské startupové scény na jednom místě v centru Prahy. A zážitek to byl velmi hezký, potkal jsem spoustu známých a milých lidí, poslechl jsem si pár zajímavých vystoupení, načerpal i pár nových informací a dojmů.

Nicméně, už když jsem v pátek v podvečer z paláce Lucerna odcházel, věděl jsem, že zážitek že Summitu nebyl bezchybný a zůstávala mi na jazyku jakási podivná trpkost. A po pár dnech jsem se rozhodl, že se z té trpkosti zkusím trošku vypsat. Jsou to mé subjektivní pocity, dost možná tendenční a neobjektivní, ale cítím potřebu alespoň pár okolností okomentovat. Toto jsou tedy čtyři věci, které mi zkalily ten jinak příjemný zážitek z česko-slovenského srazu startupistů.

1. Speak Czech and Slovak, please

Od začátku, kdy jsem se od Vojty a Jakuba o chystané konferenci dozvěděl, jsem nesouhlasil s tím, aby byla lokální a uzavřená do sebe. Po minulém pátku je toto moje přesvědčení ještě silnější. Startup je v mém vidění světa mladá firma s obrovským nábojem, ambicí změnit svět (nebo aspoň jeho malinkou část) a potenciálem rychlého růstu. Jak bylo řečeno koneckonců i v panelů Local vs. Global s Ondrou Raškou a při dalších příležitostech, u startupů nejsou relevantní geografické hranice. Nicméně, česko-slovenská startupová konference nemá jediného zahraničního speakera a mluví se na ní legračními jazyky, kterým na světě rozumí jen asi dvě promile lidí, a nejsou na ní zahraniční účastníci (ani ti tuzemští, kteří nemluví česky).

Vím, jsme jedním z mála internetových trhů, kterým ve vyhledávání nevládne globální firma, ale proč bychom měli omezovat český a slovenský startupový svět na česky a slovensky mluvící lidi? A nejsou náhodou zkušenosti a znalosti zvenku něco, co by nás mohlo obohatit a posouvat kupředu? Bylo věru smutné sledovat jediné dva zahraniční účastníky, Vídeňáky že Start Europe (v říjnu organizují evropský startupový festival Pioneers), kteří byli na konferenci jaksi zbytečně. Asi je při potvrzování účasti ani nenapadlo, že by na summitu mohla chybět angličtina -koneckonců, startupové konference, které mnozí z nás viděli v Rumunsku, Chorvatsku nebo Maďarsku, všechny probíhaly v angličtině s překladem do lokálních jazyků. Nezbývá než doufat, že už příští ročník Startup Summitu bude trošku mezinárodnější.

2. Veřejnými penězi plýtvat budeme

Na téma státního seed fondu toho bylo už řečeno až příliš, i já jsem se už mockrát vyjadřoval. Ale myslím, že až poslední vývoj, včetně křišťálové průzračného vystoupení státního úředníka Mariana Piechy, ukazuje, jak moc špatný nápad to je. „Nebojte, startupisté, peněz je dost, na všechny se dostane,“ zní od přátelských lidí z Ministerstva průmyslu a obchodu,. Neboli pojďme postavit na hlavu principy investování do firem, že financování má získat tak jedno až dvě procenta těch nejzajímavějších, nejschopnějších a nejpřipravenějších. Ne, ne, ne, na všechny se dostane, neboť z cizího krev neteče a pokud někam zahučí 1,5 miliardy státních korun, nikomu vlastně nic nechybí, nikdo pro ně nepláče, nikdo se za to nemusí nikomu zpovídat (alespoň ne příliš).

Ovšem co bude ten náš milý startupový rybník dělat, až ty nesmyslné státní peníze skočí na trh, zvednou valuace startupů, dovolí vznik a rozvoj projektů, po nichž by ve zdravé tržní konkurenci nikdo ani nehlesl, a vytlačí nás soukromé investory na jiné trhy, kde ještě prostředí nebude tak pokroucené… to nevím. Ani vlastně nevím, jestli se to stane, pořád si uchovávám optimismus a věřím, že nebude nejhůř. Ale z toho, co vidím a slyším z ministerstva a CzechInvestu, je mi jasné, že riziko zkažení trhu tu prostě je a není malé.

Ale kdo ví, třeba jsem jenom přecitlivělý vůči veřejným penězům, nějak mi prostě ke startupům a startupovému prostředí nesedí, na to jsou příliš hloupé a nerozumím jejich motivaci (nebo jí naopak rozumím velmi dobře?). A to přesto, že vlastně i Startup Summit byl z části placen z veřejných peněz, vždyť generálním partnerem byla Czech ICT Alliance, o níž v souvislosti se startupy nikdo neslyšel,­ tedy aspoň do doby, než začalo být slovo startup populární mezi evropskými i českými úředníky a začaly vznikat dotační tituly.

3. Jmenuju se Jakub a nemám vás rád

Program je v plném proudu, na pódium nastupují dva muži. Oba znám, Rasťo Turek je známou startupovou postavou Slovenska, Jakub Mach je dlouholetý podnikatel živnostník (to nemyslím nijak pejorativně, jen takto popisuji podnikatele, kteří nemají žádné velké ambice a vyhovuje jim relativně malý business, který platí jejich účty) v mobilní zábavě. Jakub se nadechuje a začíná mluvit, já začínám kroutit hlavou a nepřestanu v zásadě po dobu celé jeho prezentace.

Přísahám, že nemám nic proti kritice, dokonce ani proti silné či agresivní kritice, ale musí být k věci, promyšlená a relevantní. Možná to někomu bude připadat zvláštní, ale kritizovat se musí umět a v určitém smyslu by kritika měla v připravenosti a schopnosti argumentace předčit logičnost a důkladnost tvrzení, aspoň to je mé přesvědčení. Bohužel, páně Machova kritika nebyla promyšlená, popisovala neexistující (nebo aspoň mně neznámý) stav a vymezovala se vůči němu, v mnohém si odporovala její jednotlivá tvrzení. Byla to prostě hromada něčeho, co ze severu Čech přijel do Prahy nakydat na startupovou komunitu, aniž by ji pořádně znal, aniž by se účastnil jejího dění, aniž by si s ní dál příliš práce.

Jeho kritika nebyla konstruktivní, ani takovou podle mého být neměla, prostě byla skrz naskrz negativní. Někteří lidé mi následně v kuloárech říkali, že Jakub měl pár zajímavých postřehů. Souhlasím. Nicméně, byly to postřehy z mého pohledu celkem banální, například že startup by měl především řešit existující potřebu nebo problém na trhu – neříká se to na většině startupovych akcí? To by asi pan Mach věděl, kdyby na ně chodil, předtím než je šmahem zkritizuje.

Přemýšlel jsem o tom, proč vlastně Jakub Mach na Startup Summit přijel, a přiznávám se, že nevím. Snad za tím stála snaha o zviditelnění, snad skrytá touha provokovat. Bohužel to podle mého názoru byla provokace za každou cenu. Nevermore, prosím. Ano, pojďme kritizovat a podrobovat se vzájemné zpětně vazbě, ale pojďme to dělat konstruktivně, pozitivně a s cílem zlepšení stavu. A mimochodem, ještě osobní poznámka: v prostoru pro otázky jsem Jakubovi řekl, že to byla zajímavá zpráva o startupovém prostředí na českolipsku a že ještě štěstí, že v Praze to máme jinak. Nebyl to ode mě výjimečně pragocentrismus, snažil jsem se tím říct, že já jsem tu kritizovanou startupovou scénu v páně Máchově prezentaci prostě nepoznával.

A za čtvrté?

Tak jsem se z toho vypsal. Měli jste pravdu, pomáhá to. A že vám schází čtvrtý bod, který mi zkalil zážitek že Startup Summitu? Nezaslouží si vlastní titulek; prostě jsem se nemohl zúčastnit afterparty, která, jak jsem slyšel, byla výborná. Škoda, ta mi po tom dni opravdu chyběla. A možná bych se pak ani nepustil do toho článku, takže slibuju, že příště určitě půjdu. Stejně jako na další Startup Summit, protože i přes výše zmíněné důvody považuju takovéto akce za nesmírně potřebné.

Startupové prostředí v Česku a na Slovensku je pořád ještě v pomyslných plenkách. Jak trefně vyjádřil Olda Neuberger ve své úvodní prezentaci, startupy ještě nemají tolik fanoušků a mezi většinovou populaci zatím příliš nepronikly. A přitom se jedná o oblast, která by mohla být motorem ekonomiky, zdrojem konkurenční výhody, ale především je to oblast plná nadšených a aktivních lidí, kteří chtějí něco dělat, měnit zavedené způsoby fungování nějakého trhu, měnit svět.

Autorem článku je Ondřej Bartoš.

 

Reakce Jakuba Macha:

Na konferenci jsem řekl, že by startupisti měli řešit skutečné problémy, mít jasný obchodní model a být inovativní. Tohle není žádné kydání hnoje, ale akcent na věci, které se nedaří zatím plně přetavit v praxi a to ani oslovovaným startupovým akcelerátorům. Koneckonců, když mentor Ondrova akcelerátorského týmu řekne, že obchodní model firma mít nemusí, že se může dovymyslet časem, tak co si o tom myslet.

Ondrovi Bartošovi vadilo ale přeci něco jiného, a to, že jsem se ohradil proti automatickému přijímání toho, že investor je pro startup nutný a že mentor je ten, kdo za mě vymyslí můj business (zjednodušeně). Některé mentory jsem pak označil za egoisty (třeba ty, co sami sebe označují za ikonu českého internetu) a některé za úspěšné lidi, kteří ale udělali svůj business před více lety. Ani jedno není přeci urážkou, jde o to, že by si startup, který za mentorství dává podíl na své firmě, měl uvědomit, že je třeba hledat někoho, kdo má zkušenosti a prokazatelné úspěch s businessem z roku 2012.

Startupovou scénu samozřejmě znám a i Ondrovi jsem v zákulisí řekl, že jsem byl v přímém kontaktu s několika „jeho“ startupy. Ondra dokonce s mou kritikou u jednoho ze svých startupů souhlasil. Tady jde prostě o něco jiného. Ondra má business založený na investicích a mentorství. Pokud vystoupí kdokoliv proti němu, tak se probudí jeho nevyzrálost a bude kolem sebe kopat. Dělá tak pravidelně i vůči EU, která má své dotační programy, a nově i proti ČR která začíná mít také své programy pro startupy. S dotacemi také nesouhlasím, ale on plive rád na firmy, co jich využívají, což byl mimochodem jeho další argument proti mě. Ondro, my ale dotace nepobíráme :-).