Reklama stačí už jen online: Jak se dělají sociální sítě s takovým nasazením, že rozhýbou firmu

Slyšeli jste o společnostech, který zázračný Facebook vyvedl z bankrotu a dnes vedou úspěšný byznys? Nebo o těch, které nemrkly jinam než na sociální sítě a jen díky tomu prodávají zboží po tisících kusů? My taky. Tyhle příběhy můžou být reálné: přinášíme teorii i konkrétní příklady ze světa i z tuzemska.

Když se dělá online s nápadem, zákazníky si dokáže najít. V současnosti hledá totiž nákupní možnosti na internetu masa lidí, kterou není možné ignorovat. Jenže řada „offline“ obchodů na ně vůbec není připravená. Ty, které jsou, ukázalo setkání Marketing Monday: Jak online marketing pomáhá offline firmám. Přinášíme to nejzajímavější.

Pavlína Louženská: Jsme generace Y. Jsme online. Furt

Takzvaná generace Y se na internetu a sociálních sítích pohybuje s takovou jistotou, že se její existence online prolíná v zásadě s jakýmkoliv chováním v offline světě. „Vyfotit si nové boty na Instagram a sbírat srdíčka, to je skoro stejně dobré jako je vlastnit,“ vysvětluje Pavlína Louženská, tvůrkyně fashion-marketing strategií, která působí na pozici marketing director v H1.cz . A když už něco chce tato generace kupovat, informace hledá taky na internetu.

Pavlína Louženská připravila celou sérii rad, které si můžete i s odkazy přečíst na jejím tumblru, zajímavé příklady přinášíme i tady. Pokud obchod totiž přijde s nápadem, jak neustále připojených lidí využít, odrazí se to výrazně na prodejích.

Inspirace? Ve světě je jí řada, a to od menších společností až po ta nejznámější jména. Třeba Sneakerboy – australský obchod, který prodává luxusní tenisky. Nabídl zákazníkům showroom, kde je vyzkoušet a lidi si je pak můžou objednat v obchodě sami přes mobilní aplikace v telefonu nebo na jednom z tabletů. Boty přijdou poštou o dva dny později. Obchod přilákal zákazníky, ušetřil za sklady a rozšířil se i tam, kde by běžný přístup nájem neutáhl.

Story v New Yorku otevírá nejméně jednou za osm týdnů novou tematickou instalaci, zve autory blogů na akce a zákazníkům dává zážitky – což je přesně to, co tato generace chce. Na zážitky vsadil třeba i TopShop během Londýnského fashion weeku, který umožnil lidem online sledovat přehlídku a dokonce třeba zjistit, jaké je to chodit ji z pohledu Kate Moss. Burberry se soustředí na online, kde může. Sestavuje například svoje výlohy až podle toho, jak uspěje jejich podoba jako webová stránka.

Marc Jacobs využil toho, že generace Y miluje vzorky a je ochotná je vyměnit za svou aktivitu na internetu (ale třeba i údaje o sobě). Nabídl vzorek vůně každému, kdo tweetl s hashtagem a ukázal ho v pop-up storu v New Yorku. Ten nejlepší mohl získat i kabelku. Jen přes Instagram a Twitter dosáhl na 40 milionů lidí.

Tommy Hilfiger zkrátil cestu zpráv do médií a slíbil bloggerům a novinářům konkrétní fotku s čímkoliv, o co si napíšou. A to navíc do 11 minut. Stovka fotografů běhala z mola do zákulisí a zpět, aby všechna přání splnila – třeba i foto Hilfigera s modelkou a jejich palci.

tommy hilfiger thumbs up

V Česku tak obrovské kampaně nejsou, ale velké firmy i menší podnikatelé dokážou zaujmout. Pavlína doporučuje z těch velkých Zoot, který sice komunikuje online, podle zmíněných pouček ale fungují jeho kamenné výdejny radosti, kde probíhají třeba i semináře s bloggery. Firma pořádá i burzy, na kterých učí, jak ušít ze starého nové. Jako instagramový příklad doporučuje profil zakázkového ševce Radka Zachariáše.

radek zacharias instagram

Brašnářství R. Tlustý: „Nepodporujeme žádný marketingový bullshit“

Online marketing se dostal tak daleko, že může některé firmy doslova zachránit před krachem. Tak o něm alespoň mluví Ivan Petrův z Brašnářství R. Tlustý & spol. Řídí rozvoj ve společnosti, kterou označuje jako „industriální startup“.

V lednu 2013 měla firma tržbu přesně 2240 korun. V té době neměla žádné vlastní výrobky, žádnou komunikaci a vlastně ani žádné zákazníky. Aktuálně funguje na 300 metrech čtverečních, kde pracuje až 20 lidí. „Podařilo se nám vzkřísit z popela firmičku, která je našlápnutá na až 200procentní meziroční růst,“ dodává Petrův. Letos se chce rozšířit na 45 lidí a aktuálně zadává práci i dalším 18 spolupracujícím firmám. Navíc plánuje vstup do zahraničí „Kdybysme třeba ve Francii měli čtvrtinový úspěch jako v ČR, tak bychom měli šestinásobný nárůst. Ten trh je prostě větší,“ říká Petrův. Všechno prý díky online marketingu. Jakto?

„Všem dáváme práci díky onlinu,“ říká jednoduše Petrův. A to je hlavně Facebook, ale třeba i YouTube, kam firma dává pravidelně videa. Ze sociálních sítí jde až 85 procent zakázek. A nejde o malé číslo: loni jich firma zrealizovala kolem pěti tisíc.

Na samotném Facebooku má společnost přes 21 tisíc fanoušků. „Udělali jsme z něho dvousměrnou komunikaci, fungujeme na něm přitom naprosto laicky,“ vysvětluje Petrův. Na všech kanálech se soustředí na vizuální stránku, která je podle něj zcela zásadní. A obousměrnou komunikaci s fanoušky podporuje tím, že jejich aktivitu správci stránky hned vyvěšují. Jde hlavně o fotky, které lidé posílají s výrobky. Po vyvěšení se v nich sami označují a dál je komentují. V dílně mimo to „offline“ probíhají prohlídky i workshopy – tedy zážitky, po kterých lidé touží.

Úspěch se ale neomezuje jen na Facebook. Na YouTube má firma přes 100 tisíc zhlédnutí a začíná i s Pinterestem. Další plány na rozšiřování na sociálních sítích zatím nejsou, i když některé záměrně vynechává. „Google+? Nevím, kdo tam je. My tam tedy nejsme,“ vysvětluje Petrův. „Nikdy jsme neplatili žádného markeťáka. Třeba ztrácíme hodně peněz, ale zkrátka držíme se přístupu, že co nepřinese objednávku, neplatím,“ říká.

brasnarstvi tlusty pokuta (600x800)

Brašnářství inzeruje akce, promuje FB posty a striktně měří návratnost. Velmi dobře prý funguje, když promuje přes přátele svých fanoušků. Petrův ví, že musí hrát na image. „Když budeme ukazovat slevy, nikoho nezaujmeme. Prodáváme příběh. Děláme z toho reality show. Teď třeba předěláváme dílnu – vytváříme panoramatické fotky, které hned jdou na Facebook,“ dává příklad.

Sushiqueen: Dělejte online, jako byste mluvili s lidmi naživo

Online marketingovými aktivitami jde podpořit i takovou věc, jako je sushi. Bára Rektorová má firmu Sushiqueen devět let a říká, že nepotřebuje používat placenou reklamu, stačí fungovat jen na onlinu. „Když by za mnou přišel člověk z reklamky a slíbil mi za určité peníze určitý počet zákazníků, hned bych to brala. Takhle jednoduše to ale nefunguje,“ říká o důvodu svého přístupu.

Přiznává, že ji k internetu, Facebooku i blogování o sushi donutil známý. I tak se stala první osobou, která v tuzemsku začala psát právě blog o sushi – a získala díky němu například pozornost médií. Podle ní ji ale samotný blog a další online aktivity zákazníky nepřinesly. Mluví o nich jako o metodě házených špaget. „Házíte uvařené špagety na zeď a doufáte, že se jedna, dvě chytnou. To je zbytečné,“ vysvětluje. Teď říká, že je na trhu úspěšná, přestože její ceny patří k těm nejvyšším.

sushiqueen

Online dělá tak, jako by mluvila s lidmi naživo. Posílá e-maily konkrétním lidem místo toho, aby rozdávala vizitky. „Mnohem jednodušeji se jim jen odepisuje, než kdybych je nutila vyťukávat mail,“ říká příklad. A stále komunikuje.

„Po sedmi letech podnikání jsem přišla na to, že když lidem něco nabídnu, tak si to koupí,“ směje se. Jednou za zhruba dva měsíce totiž obesílá e-mailem stálé klienty se zlevněnou nabídkou sushi, které by se jí při menší výrobě nevyplatilo. Díky nabídce si ho ale skutečně kupuje víc zákazníků. Lidé si přitom sety nevybírají, jen kývnou na konkrétní sestavu v konkrétní dobu.

Teď má Bára Rektorová dva zaměstnance a uvádí, že investice do jiného než online marketingu je pro ni zbytečná. Co radí? Říká, že na sociálních sítích zůstává „tak nějak sama sebou“, nekritizuje ani svou konkurenci a nepíše recenze. Snaží se sushi propagovat vtipným přístupem. „Lidi sushi berou hrozně vážně a myslím, že tím se ta moje firma liší – že to bereme neokázale,“ vysvětluje.

Doubleshot: Chcete firmu? Začněte blogem

Online aktivity firmy Doubleshot začaly dávno předtím, než vznikla samotná společnost. I když s konečným cílem prodeje, ze začátku šlo jen o přilákání pozornosti. „Začali jsme psát o všem, co se týče kávy. Jak se zpracovává, praží, kolik stojí… Do té doby to nikdo nevěděl a ani se o to moc nezajímal,“ vzpomíná Jaroslav Tuček na doby, kdy ještě pracoval jako brigádník na plážích v Panamě.

„Lidi to začali číst a my si hráli s ideou, že to budou jednou naši zákazníci. Tak jsme přitlačili,“ pokračuje. Pozdější byznysoví partneři natočili třeba video na YouTube, o kterém dnes Tuček říká, že se ho po letech lekl. Celkově ale z takového přístupu Doubleshot čerpá dodnes.

Teprve po měsících online publikace přišel na řadu podnikatelský plán a rok tvůrci strávili nad e-shopem, mikrostránkami, Twitterem, Facebookem a newsletterem. „Dnes bych si najal člověka, který tomu rozumí,“ přiznává Tuček. Na druhou stranu: taková tvorba byla zjevně autentická. Při spuštění e-shopu firmě po takové přípravě hned na začátku spadly servery.

Z malé mikropražírny se stal podnik, který začal zaměstnávat řadu lidí a najímal si (offline) prostory: otevřel kavárnu Můj šálek kávy a probojoval se mimo jiné i do Alzy. „Stále se nám stává, že lidi si chtějí rozměnit peníze, aby si dali kafe v automatu. Jsou tam jiní zákazníci. Ale my se je snažíme přesvědčit, aby naši kávu někdy ochutnali,“ říká Tuček o výběrovém konceptu, který se ocitl v rychloobrátkovém světě. Teď plánuje i rozšíření konceptu na cup of cake – rozvážku dortů messengerem.

Vedle prvotního online nadšení dnes Jaroslav Tuček říká, že pozornost lidí ke kávě přinesla hlavně skutečnost, že ji představovali jako emocionální produkt konkrétních lidí. „Dali jsme jí příběh a stejně tak i celé cestě kávy od daného farmáře až do Prahy,“ popisuje. A funguje to: lidi podle něj mají nejradši ten typ kávy, o kterém dostanou nejvíc informací. Tedy většinou o kterém firma vyvěsí nejvíc videí.

DoubleShot kava

„Vytvořili jsme si vlastní trh. Vlastně jsme vychovali i samotné ambasadory – do té doby nikdo o kávě nic nevěděl. Většina z nich nám pak zůstala loajální,“ vysvětluje Tuček. Navíc i tady fungují i offline zážitkové aktivity. Firma má tréninkové centrum, do kterého může přijít kdokoliv a vyzkoušet si kurz, jak správně udělat kafe.

Na Facebooku má Doubleshot necelých 10 tisíc fanoušků a třeba zmíněné kurzy jsou vyprodané stále, přestože se jejich propagaci společnost příliš nevěnuje. Zato dává prostor samotným baristům, kteří mají k administraci stránky přístup. Takže autentičnost a pohled do zákulisí tady funguje stále.

Online propagace? Reklama za milion. Doslova

Firmy si zvolily sociální sítě a hlavně Facebook jako místo, kde se dá za malé peníze získat velká pozornost. Staly se příkladem, že to jde. A doufáme, že i inspirací pro řadu dalších, kteří s kvalitně vedenými stránkami uspějí.

To ale ještě neznamená, že pro ně sociální sítě zůstávají levným nalezištěm zákazníků. Nejen kvůli jiným pravidlům, které síť zavádí, ale i díky rozšíření firem už jde o plnohodnotný reklamní kanál. Brašnářství Tlustý do online marketingu dává jeden milion korun ročně, Doubleshot se přiznává k půl milionu.

Diskuze k článku

  • Pěkné shrnutí. Ukazuje mimo jiné to, že obsah a komunikace není jen nějaké klišé a že jen hezkou fotkou nic nezískáte, pokud opravdu strategie neprostupuje celým byznysem. Nejde zde o to, co dělat na Facebooku, ale na co se soustředit a jak to ukázat ostatním právě třeba na Facebooku.

  • milanecek

    Toto vše jsou jen světlé výjimky, a ty se vždy prezentují jako první proto aby ostatní „marketingoví specialisté“ měli co dělat. Bylo by dobré někdy uveřejnit data a statistiky firem, kterým profesionální online marketing nepřinesl vůbec nic. Uvedete je někdy?
    Všechny články zde na tomto portále vyznívají „super cool“ pro online reklamu. Ale někdy i když strategie firmy prostupuje přez všechny reklamní kanály – není pravidlo že něco přinese.
    A to že je někdo furt online, např. p.Louženská? To jí teda vůbec nezávidím :-)

    • Jiří Vicherek

      Obecně jsou známé víc příklady, kdy se věci povedly, ochota dělit se o příběhy „jak jsme utopili milión“ je násobně menší, o to víc v Česku, kde se neúspěch bere jako stigma.

      Myslím, že v Příručce marketéra se otázce „Má vůbec smysl to dělat?“ věnujeme dost u jednotlivých online kanálů. Super cool naše články vyznívají přirozeně, tohle je náš obor, jsme z něho nadšení, tleskáme, když někdo něco udělá dobře a my se tím můžeme inspirovat.

      Marketingoví specialisté mají co dělat i bez podobných článků, není to bublina, ale nutnost. Jakákoliv firma, která dnes ignoruje internet si podřezává větev. Samozřejmě, že jde pořád o nový obor, firmy mu nerozumí a nejsou schopné rozpoznat/ocenit kvalitu a „(bull)shit“, trh prochází vývojem a opakovanou konsolidací.

      Jsem taky furt online, není co závidět, ale bude nás více, bude to standard. Jsme na webu „Tyinternety“, takže ani v tomhle nevidím žádné překvapení či šok.

      Budu moc rád, když poukážete na článek/informaci, která vám naopak přišla užitečná, přínosná, vyvážená, abychom podobného obsahu mohli mít více a vy byl spokojenější s naší prací než je tomu asi teď. :)

      Díky!

      • milanecek

        Není tomu tak, neříkáte pravdu že více jsou příklady které se povedly.
        Je tu spousta firem na celém světě, které doslova utopily v online marketingu velké peníze a efekt byl nulový. Statistiky vám však neposkytnu bohužel, ale články si na internetu dohledáte. Ono dost často jak sám píšete se o tom radši nemluví, a kort v Čr.

        To že jsem na Tyinternety to vím taky a vím co se tady dočtu, ale jak říkám občas by nebylo na škodu napsat článek kdy se strategie nepovedla a proč, já myslím že byste měli z čeho vybírat, bylo by toho dost

        Zatím tu stále vidím chválu a většinou úspěšné lidi, je to dost nafouklé a pro ostatní poptávající online marketing, to může mít efekt jako když někomu nasadíte růžové brýle.
        Krom teda článku o potopení Wayry v poslední době, to je výjimka.
        Ale jinak jste celkem zábavný portál :-)

        • Petr Pouchly

          Ten podnět je dobrý. Já osobně si myslím, že objektivní články na téma marketingové strategie a optimalizování nákladů na marketing obecně. Fail stories s rozborem proč skutečně chybí.

          Ona je pravda, že top brandy rychloobrátkového zboží prostě stojí na skvělém marketingu, ale příběh brašnářství Tlustý je opravdu vzácná výjimka. Především proto, že málokdy zabere branding tak děsně rychle.

          Pokud nemáte zrovna produkt pro generaci Y, která miluje fashion/in věci, a zároveň má dostatečnou kupní sílu, nemusí ten marketing fungovat tak jednoduše. I pravidla hry se na internetu neustále mění a doba, kdy stačilo mít FB a zdarma to krásně šlapalo, už je prostě pryč. A hodně reklamek je ve skutečnosti myšlením dost pozadu, mají dobré obchoďáky, ale strategii jen zlehka oprašují. Viděl jsem takových desítky a taky bych si od nich pro svou firmu nic nekoupil.

  • milanecek

    a ještě p.Louženská, potřebovala byste poslat do Kambodži, aby jste viděla jak se tam ty vaše hadry který nikomu nic nedají vyrábějí. Možná byste dopadla jako ti norští blogeři, kteří se poté psychicky zhroutili nebo byste přehodnotila svůj život