Pavel Sodomka, SimpleCell: Internet věcí? Jsme v éře kufříkových mobilů

Internet věcí je velký buzzword. Tím začíná své povídání o fenoménu managing partner společnosti SimpleCell, firmy, která pro něj staví síť, Pavel Sodomka. Není divu. Je to totiž daleko širší pojem, než jen chytré hodinky nebo technologie, která má pomoci vystavit chytrá města. „To, co my řešíme, je vlastně velmi malá část. Řekněme tak deset procent,“ vysvětluje Sodomka.

Kolik toho zbytečně najezdíte?

Tak třeba – velká města potřebují vyřešit nadměrnou osobní dopravu. Odhadnete, kolik z jízd auty tvoří jen hledání místa k zaparkování? Podle Pavla Sodomky 30 procent. A internet věcí (IoT) umí vyřešit třeba pro tenhle problém.

Pavel Sodomka ukazuje obojek, který hlídá dobytek. Zjišťuje především, kde se pohybuje.

Pavel Sodomka ukazuje obojek, který hlídá dobytek. Zjišťuje především, kde se pohybuje.

Do jeho sítě jsou totiž připojená zařízení – v rámci této terminologie doslova „věci“ – která využívají třeba konkrétně při hlídání míst na parkování změnu geomagnetického pole. Vysílají malou a jednoduchou zprávu, která oznamuje, jestli je dané místo obsazené. Takže když správci parkoviště, ulice či města tuto informaci někde vyvěsí nebo zpřístupní na mobilní aplikaci, odpadne i dané hledání.

Případů využití jsou statisíce. „Každý, s kým se o tom začneme bavit, přijde s dalším. Největší ‚blbost‘, kterou jsme vymýšleli, bylo, že budou v restauraci senzory na židlích. Abyste viděli, jak je obsazená, jestli má cenu do ní jít. Totiž, na Chodově v jídelním koutku potřebují vědět, jak  tam lidi sedí, a dosud to nedokázali jinou technologií zjišťovat,“ nadhazuje Sodomka.

SimpleCell buduje takzvanou nejpomalejší mobilní síť s názvem Sigfox.

Vysílá ve velmi úzkém pásmu, velmi malou rychlostí přenosu a velmi malá data. Protože je síť přesně pro svůj účel stavěná, úplně jí to vystačuje.

 

Technicky

Síť Sigfox využívá takzvanou ultra narrow band. Vysílá paprsek do velmi úzkého pásma, které má jen 100 herzů. Díky tomu má velmi vysokou citlivost. Zařízení vysílají stejným způsobem jako třeba garážové otevírání. Jenže namísto dosahu pár metrů technologie vidí třeba na 150 kilometrů. Na pokrytí celé republiky proto stačí asi 300 základnových stanic (BTS).

Přenášené zprávy jsou velké asi jako jedna desetina SMS. Za den může zařízení poslat jen omezený počet zpráv. Většinou vysílá jednu zprávu denně ve smyslu jsem v pořádku, mám nabité baterky a jsem připraven měřit – takzvaný heartbeat. Na baterkách takové zařízení vydrží i 15 let.

Na výstavbě Sigfoxu spolupracuje SimpleCell se společností T-Mobile. Síť spustila v polovině února, většinu území už pokryla a do konce roku to má být 95 procent území a 85 procent obyvatel.

„Věci“, které jsou na ní připojené, nemají ani IP adresu. „Takže vlastně stavíme internet věcí bez internetu,“ dodává s úsměvem Sodomka.

Modul s mikroprocesorem, baterií a Sigfox vysílačem. Jedná se o stavebnici – k modulu je možné připojit různé senzory (tlaku, teploty apod.)

Modul s mikroprocesorem, baterií a Sigfox vysílačem. Jedná se o stavebnici – k modulu je možné připojit různé senzory (tlaku, teploty apod.)

Kde všude se můžete setkat s internetem věcí? Může hlídat pračku, aby vás nevytopila, dobytek, aby neutekl, nebo třeba traktory, aby bylo jasné, kolik práce řidiči odvedli. Zařízení můžou ukazovat, kolik volných parkovacích míst zbývá – a kde. Anebo měřit, do jaké míry je naplněná popelnice. IoT může sledovat třeba pohyb vagónů. Má výhodu proti GSM modemům, kterým brzy dojdou baterky, navíc díky jednoduchosti zařízení nemusí procházet složitými drážními inspekcemi.

Popelnice, která sama změří svoji naplněnost

Popelnice, která sama změří svoji naplněnost

Druhá velká oblast je celý smart internet. Tedy odečty vodovodů, elektřiny nebo třeba plynu. IoT odstraňuje nutnost externích zásahů, protože přímo vodoměr je schopný odesílat zprávy o odečtu. A navíc kontroluje, jestli si třeba někdo nenapouští bazén ve chvíli, kdy je vody nedostatek. Koncový odběratel navíc vidí svou aktuální spotřebu.

Pro co vlastně internet věcí není, ptám se? „Technologie samozřejmě není všeobjímající a má svá omezení. Jedním z nich je dosah pod zemí – frekvence neprochází dobře zeminou. To byste museli stavět BTS (základnovou stanici, poznámka red.) přímo na budově,“ říká Pavel Sodomka. Technologie ale vzhledem k tomu, že může odesílat či přijímat jen omezený počet zpráv, není vhodná třeba k řízení strojů a dalším činnostem v reálném čase.

Síť, kterou si většina lidí představí pod pojmem „internet“, je pro tyhle účely nevhodná. „‚Věci‘ se skládají z procesoru, modemu, a musí komunikovat s nějakým internetem. Ve chvíli, kdy máte třeba chytré hodinky na sobě a mobil v kapse, tak to není problém. Když jste v domácnosti s Wifi, Z-Wave (síť, kterou Microsoft uvedl na trh, pozn. red.) a podobně, taky žádný problém. Problém nastává ve chvíli, kdy se dostanete z domácnosti. Na ulici, na louku, kamkoliv jinam. Jediná dostupná komunikace v tuto chvíli jsou GSM data. A ta nebyla koncipovány pro internet věcí. To byla zároveň i velká brzda rozvoje,“ vysvětluje Sodomka.

Nejdůležitější aplikace?

Jedna součást IoT je síť a na ní připojený hardware, druhá aplikace, které na nich lze stavět. Sigfox spolupracuje s T-Mobilem a pracovníci společnosti si částečně i pro zábavu nebo z praktických důvodů aplikace zkoušejí programovat. Nejzajímavější a opravdu využívaná aplikace, se kterou přišli, je obsazenost pánských toalet v budově T-Mobilu. Totiž, jde o společnost, jejíž zaměstnance tvoří většinou muži. Na rozdíl od mnoha jiných míst tu není problém s frontami na dámské záchody. Naopak: téměř každý už musel řešit obsazenost těch pánských. 

Aktuálně spolupracuje SimpleCell třeba s ČD Telematikou, T-Mobilem a Českými drahami. O spolupráci se baví s městy a především s pojišťovnami. Pro ty je IoT opravdu zajímavým partnerem. Významně totiž zlevňuje jejich náklady – třeba věc jako pojistka proti prasknutí přívodu vody u pračky nebo fungující kouřový senzor stále oznamují, že fungují, a že jsou pračka či byt v pořádku. Aktuálně totiž prý třetina kouřových senzorů nehlídaných zařízením po roce nefunguje. Při prvním planém poplachu je lidé totiž jednoduše odpojí a už se jimi nezabývají.

Dalším zajímavým obchodním partnerem jsou bezpečnostní agentury. Sodomka vysvětluje, že největší nasazení je ve Španělsku ve vilách. Tamní zloději totiž s oblibou vyruší signál zabezpečovacího zařízení, vykradou vilku a odejdou. „Sigfox funguje jako záložní kanál, protože ten je velmi těžké vyrušit,“ říká Sodomka. „O všech spolupracích ale nemůžu mluvit,“ dodává s náznakem spolupráce s bezpečnostními složkami.

Různé varianty tzv. shieldů – modulů pro připojení k embedded platformám Raspberry PI, Arduino a podobným. Pomocí těchto prvků je možné zprovoznit vysílání v síti Sigfox během pár minut.

Různé varianty tzv. shieldů – modulů pro připojení k embedded platformám Raspberry PI, Arduino a podobným. Pomocí těchto prvků je možné zprovoznit vysílání v síti Sigfox během pár minut.

Prostor pro startupy

Firma má zdarma otevřenou databázi pro firmy, které můžou vytvářet prototypy stavěné na modulech Sigfoxu. Data ze zařízení jsou k dispozici vývojářům v restovém API. Z nich jde napsat kompletní aplikaci. A to bez sáhodlouhých smluv.

„Vyvíjet software pro IoT není složité. Horší je vyvíjet hardware,“ říká Sodomka. Firma uspořádala dva meetupy na téma, jak takový hardwarový vývoj probíhá. Na prvním musela odřeknout asi 150 lidí. Na tom druhém dokonce kolem 180.

Na podzim SimpleCell připravuje ve spolupráci s T-Mobilem vlastní akcelerátor pro internet věcí.

Spolupráce se startupy má ovšem své plody už teď. „Spolupracovali jsme s člověkem, který na IoT postavil vážení úlů. Pokud máte mobilní úly, potřebujete totiž vědět, že vám je nikdo neukradl. Teď se z toho snaž udělat komerční produkt,“ říká Sodomka.

Byznysplán

SimpleCell nabízí síť pro zařízení, která jsou postavená na ní, a prodává řešení integrátorským firmám. „Vezmou hardware, software a od nás konektivitu a postavějí na tom řešení,“ vysvětluje Sodomka.

Proto se snaží o to, aby zařízení byla co nejlevnější a společnosti jich mohly nabízet co největší množství. Do tří let by firma ráda viděla v České republice šest milionů koncových zařízení.

V tuto chvíli je průměrná cena zařízení mezi 50 a 100 eury. Včetně baterky, obalu a všeho, co „věci“ potřebují, by se na konci příštího roku měla podle představ SimpleCellu pohybovat mezi 5 a 10 eury.

Ale nejen to. Vedle ceny by měla zeštíhlet i samotná zařízení. „Teď jsme v éře ‚kufříkových mobilů‘,“ říká Sodomka. Podle něj jejich velikost bude do tří let na pětině té aktuální.

Vysílač pro síť Sigfox má rozměry 20 x 13 mm. Vejde se i do obojku domáciho mazlíčka.

Vysílač pro síť Sigfox má rozměry 20 x 13 mm. Vejde se i do obojku domáciho mazlíčka.

SimpleCell zatím do budování sítě vložil jednotky milionů eur. Po Evropě má zhruba sto partnerů, kteří vyrábějí zařízení a dávají je k dispozici. V České republice je asi 20 firem, které na Sigfoxu řešení vyvíjejí. A dalších 80 ho připravuje.

Pokrokový přístup?

Firmy o internetu věcí rozhodně neslyší poprvé. Česko má ovšem podle zkušeností SimpleCellu specifický přístup. Všichni si zařízení musejí vždy osahat, a to doslova. Asi 500 z nich teď různé firmy zkoušejí. „Není to u nás tak, jako třeba v Americe – že někam zavoláte a oni si to zařízení skutečně koupí. U nás se s nimi musíte čtyřikrát sejít a o ni si to pětkrát vyzkouší. Prodejní cyklus je prostě delší,“ vysvětluje Sodomka. Podle něj to ale vyvažují „šikovní a chytří lidé“ a široké know-how.

Široké možnosti výběru součástek a modulů umožňují velmi snadné vytvoření prototypů zařízení Sigfox.

Široké možnosti výběru součástek a modulů umožňují velmi snadné vytvoření prototypů zařízení Sigfox.

Velký zájem projevila i města. Sodomka ale dodává, že u státních firem je třeba určitého integrátora, který jim řešení nabídne a prodá. „Určitě bychom byli rádi, aby byla větší podpora akcelerátorů a startupů i z hlediska státní správy. Tam se o tom spíš mluví, než co jiného. I školy mezi sebou spíš soupeří, ač jsou poměrně pokrokové. Cesty nejsou nastavené tak, aby byly zcela hladké,“ uzavírá Sodomka.

Diskuze k článku