Marcus Kottinger (IBM Watson): Smartphony a tablety jsou mrtvé, ať žijí wearables

kottinger

Jak je na tom rozvoj internetu věcí, kde jsou největší překážky nebo největší potenciál? Jaké místo na trhu má Česká republika a proč jsou smartphony a tablety mrtvé? O tom jsme mluvili s Marcusem Kottingerem z IBM.

Marcus Kottinger působí jako Industry 4.0 / Business Developer v projektu Watson IoT společnosti IBM, kde má na starosti oblast celé Evropy. I když sídlí ve Vídni, na otázku, kde žije, s úsměvem odpovídá: „v Evropě.“

S Těmi Internety se setkal v Praze během konference IoT Platform Meetup, kterou organizovala společnost SimpleCell, přičemž ještě ten den cestoval do Düsseldorfu a znovu zpět do Vídně.

PROPOJENÍ SYSTÉMŮ A LIDÍ

Co je podle vás v rámci oblasti internetu věcí (IoT) největším trendem? Během své prezentace jste zmínili několik oblastí.

Určitě je to hledání cest, jak se mohou systémy propojit s lidmi. Věci, jejichž nástup jsme viděli v poslední dekádě, dokazují, že je potřeba je sladit s člověkem. Ať jsou to wearables, technologie překladu řeči do texu či další, lidé by měli být schopni s technologiemi mluvit. V dalším kroku by nám pak technologie měly ve správném čase nabízet podstatné informace, ať již v textu, verbálně, nebo ve formě obrázků.

To je největší problém, na kterém pracujete?

Marcus Kottinger

Marcus Kottinger

Neřekl bych, že je to problém, ale výzva. Vážným problémem je infrastruktura. Začalo to ještě s rozvojem mobilních telefonů a pořád zápasíme s tím, že nemáme stoprocentní pokrytí a možnost komunikace. Přináší to nové výzvy, protože když mluvíme o propojených autech, vlacích, kontejnerech… potřebujeme síť. Národní i mezinárodní provideři ICT mají na čem pracovat.

Myslíte si, že do budování infrastruktury směruje málo peněz?

Určitě, potřebujeme investovat mnohem víc.

Která oblast v rámci IoT má největší potenciál růstu?

Výrobní průmysl. V Evropě je to oproti Spojeným státům velké aktivum, protože oni nemají tolik výrobních míst a v porovnání s Asii je to velké finanční aktivum, protože tam zápasí s tlakem na co nejmenší náklady.

Souvisí to taky s rozvojem Průmyslu 4.0?

Ano, s jeho digitalizací. Pořád máme mnoho výrobních míst a továren, Česká republika je známá v rámci automobilového průmyslu, mnoho průmyslových odvětví je v Německu, Rakousku, Švýcarsku. Věděli jste třeba, že Starbucks nakupuje svoje kávovary ve Švýcarsku?

Nevěděl a asi bychom to neměli říkat Trumpovi.

[Smích.] To je jen příklad toho, že tady máme obrovský trh středně velkých vysoce kvalitních firem. Snažíme se je digitalizovat a vyvíjet nové byznys modely.

Zmínili jste Českou republiku, jak na tom je v porovnání s ostatními trhy v rámci IoT v Evropě?

Kdysi jsme mluvili o německy mluvícím regionu jako o hlavním trhu pro IoT. Teď ho již můžeme rozšířit a zahrnout do něj nejenom Českou republiku, ale i Slovensko, Slovinsko, dobře je na tom i severní Itálie nebo Francie. Tenhle širší region střední Evropy má výhodu oproti ostatním, mnoho ze západních a jižních zemí Evropy se výrazněji zaměřuje na turismus a průmysl odtud odešel.

Během své prezentace jste zmínili, že smartphony a tablety jsou mrtvé a že budoucnost je ve wearables. Proč si to myslíte?

Smartphony jsou jenom asistentem, díky nim jsme propojení. Co přijde dál? Velkou otázkou momentálně je, na jakém rozhraní budeme fungovat. Jednou z možností jsou wearables jako Fitbit. Další pak technologie typu Under Armour, výrobce oblečení, který propojuje trička s cloudem. Pak máme aplikace v autech a podobně.

Pokud máme několik systémů, musíme řešit, jaké jsou jejich standardy, jak spolu mohou mluvit. V našem headoffice v Mnichově máme možnost zkoušet různá řešení v rámci jedné oblasti a pak je transformovat do dalších oblastí. Aby se zdi, auta a oblečení mohly stát informačními nosiči budoucnosti. Třeba místo toho, abyste měli na stěnách obrazy, budou ze skla a budou zobrazovat a přijímat různé informace.

To zní mírně strašidelně, nemyslíte?

Ano i ne. Nerad třeba u sebe nosím klíče, peněženku s penězi, doklady a telefon. Musíte neustále kontrolovat, jestli to všechno máte.

ibm watson trends

SPOLEČNOST SE TRANSFORMUJE, SOUKROMÍ NENÍ

A co otázka soukromí?

Ve společnosti vidíme trend většího sdílení informací, ať již na Facebooku nebo na dalších platformách. Diskuzi o našem soukromí musíme začít od nuly. Třeba pokud všude na internetu sdílím obrázky, jsou skutečně soukromé? Zejména, když je sociální sítě dokážou využít na to, aby z nich vytvářely hodnotu. Je to zajímavá debata a vyvstává tady fakt, že veřejná diskuze o IoT není technická, ale je to diskuze o transformování společnosti.

O jaké transformaci mluvíte?

Pokud se podíváte na svou věkovou skupinu, využívá mnoho z lidí nejmodernější technologie a problémem by bylo, kdybyste je najednou využívat nemohli. Zejména v porovnání s mou generací. Moji mladší kolegové nebo děti ani nepřemýšlejí o tom, že by si vypli smartphony a tablety, nedává to pro ně smysl. Osobně jsem však na tom podobně – když jsem v jiné zemi, bez přístupu k mobilním zařízením jsem ztracen [smích]. A opět je to otázka soukromí – jsou data o našem pohybu opravdu soukromá? Třeba můj operátor ví, že jsem dnes v Praze, zítra v Düsseldorfu a že žiju ve Vídni.

Co to znamená?

Že je to již součást života. Zajímavé bude sledovat vývoj smart domovů a tam se rozhodne, kde bude hranice ochrany soukromí. Opravdu si všechny nejmodernější komunikační technologie chcete dát do ložnice? S nárůstem technologií je potřebné lidi vzdělávat, musí si být vědomi, na co mohou být využity. Začít s tím je ale třeba dnes. Třeba dětem jsem vysvětlil, že pokud budou využívat lokalizační služby, i rodiče je pak mohou najít kdekoliv. Pokud sdílím fotky o tom, že jsem dva týdny na dovolené, co to znamená?

Že nejste doma.

Přesně tak. Na jedné straně se vašim přátelům líbí vaše fotky a vědí, že jste pryč. Na druhé straně, vědí to i jiní a mohou to využít ve svůj prospěch. Proto potřebujeme lidi učit, aby rozuměli výhodám i nevýhodám těchto technologií. A bude to stejné, pokud používáte telefon na otevírání dveří domu nebo auta.

Během prezentace jste taky ukazovali video šatů, které mění barvy na základě toho, jak lidi tweetují. Opravdu někdo takové šaty chce?

Věřte mi, ano. Podobným příkladem je, že pokud je na recepci člověk a robot, kdo asi bude víc zaneprázdněn? Robot, úplně novou technologii si chtějí všichni vyzkoušet a ověřit, jestli opravdu funguje.

Tohle video zároveň ukazuje nové možnosti využití technologií. Když máte oblečení, které dokáže měnit barvy na základě vaší nálady, nepotřebujete pět triček v různých barvách, stačí vám jedno. To souvisí s otázkou udržitelnosti, budeme využívat méně přírodních zdrojů. Podobné je to s propojenými auty. Pokud budeme potřebovat méně aut a tedy i méně prvotního materiálu, ušetříme životní prostředí, zredukujeme místo potřebné na parkování. Co přijde za pět nebo deset let nevíme, ale společnost prochází velkými změnami, které nemůžeme zastavit.

Diskuze k článku