Lukáš Kovanda: Uberizace nás posune dopředu, vzniká nový svět

Uberizace probíhá a nemá smysl proti ní bojovat, protože se současnými technologiemi si k ní lidi cestu najdu tak jako tak. Místo toho bychom ji měli vzít za svou, myslí si jeden z nejznámějších českých ekonomů Lukáš Kovanda. V rozhovoru pro TyInternety mluví o změnách, které růst sdílené ekonomiky přinesou České republice, jaké jsou její hlavní výhody a jak se na tyhle změny připravit.

Lukáše Kovandu mohli nadšenci do sdílených služeb nedávno slyšet na zasedání Hospodářské komory k tomuto tématu. Takzvanou uberizaci řadí vedle japonizace (stárnutí populace) a izraelizace (ohrožená bezpečnost a s ní souvisejíc změny ve veřejném prostoru) k důležitý trendům v dnešní evropské společnosti.

Co všechno jí ale vlastně přináší? Máme se z toho radovat, nebo bude třeba řešit i problémy? A kde vidí roli státu? Nejen o tom jsme si povídali s jedním z nejznámějších ekonomů v Česku.

Když jsme se potkali na zasedání Hospodářské komory o sdílené ekonomice, byl jsem překvapen, že Liftago bylo společně s taxikáři názorově, ale taky doslovně, na opačné straně než Uber.

To bylo překvapení taky pro mě.

Na půdě Hospodářské komory diskutovali kromě zástupců firem ze sdílené ekonomiky a komory také zástupci vlády, Evropské unie, ale i tradičních firem. TyInternety byly přitom a jak se ukázalo, sdílenou ekonomiku v České republice definují přešlapy na místě a čekání na zásah zvenčí.

„Uber pod nálepkou sdílené ekonomiky neeticky využívá stejných výhod, které úředníci Liftagu, nebo Liftago řidičům pod hrozbou trestu nedopřávají,“ popsal později na blogu jako jeden z důvodů, proč se Liftago s Uberem nekamarádí, Ondřej Krátký, spoluzakladatel Liftaga.

Říkali jste tam, že sdílená ekonomika může pomoci snížit regulace. Opravdu si myslíte, že k tomu dojde?

Doufám, že ano. Sdílená ekonomika je krásná v tom, že odstraňuje zprostředkovatele. Existuje určitá platforma, což je Uber, ale už to nejsou zprostředkovatelé typu hotelových řetězců nebo taxislužeb, kteří byli určitým způsobem lehce monitorovatelní státem z hlediska daní a podobně.

SDÍLENÁ EKONOMIKA HRAJE DO KARET STARŠÍM

Kde vidíte to propojení sdílené ekonomiky s japonizací a izraelizací?

Toto propojení je poměrně značné. Vycházím ze značné míry z výzkumu amerického ekonoma Alana Kruegera, který vedl tým ekonomických poradců Baracka Obamy a věnoval se taky otázkám sdílené ekonomiky, konkrétně hlavně Uberem. Popisuje, že jedním z klíčových přínosů sdílené ekonomiky je právě sociální dimenze.

O čem konkrétně mluvil?

Jako příklad uvedu, že lidé vyššího věku často upřednostňují ve své pracovní době flexibilitu. Fyzické síly jim ubývají, chtějí být více se životním partnerem, děti mají většinou dospělé a chtějí se věnovat vnoučatům, jednoduše si více užívat života. Těchto lidí bude se stárnutím, s japonizací, přibývat. Inklinují k flexibilnímu pracovnímu rozvrhu, který nabízí sdílená ekonomika. Mohou si říct: „mám volné dopoledne, vnoučata jsou v přírodě, mohu si vydělat jako řidič Uberu.“ Mohou se tak nárazově účastnit trhu práce. Proto Uber, ale i Airbnb a další podobné služby, rostoucí jako huby po dešti, mohou tlumit nepříznivé dopady japonizace. V rámci ní bude mnohem těžší najít si zaměstnání vyhovující jejich potřebám pružnosti. Sdílená ekonomika nabízí řešení, ale pozitivních sociálních dopadů je více.

Hlavní výhody sdílené ekonomiky podle Lukáše Kovandy

Díky technologiím nastává efektivnější propojení nabídky a poptávky;
To povede k efektivnějšímu vytěžování ekonomických zdrojů – jak práce, tak kapitálu;

Což znamená taky pokles (nejen frikční) nezaměstnanosti;
Taky úsporu transakčních nákladů a pokles cen;
Dojde k vyšší hospodárnosti a nižšímu plýtvání;
Což vede k menšímu mrhání přírodními a ekonomickými zdroji;
Zároveň s uberizací nastává pokles informační asymetrie (= když jedna strana dané tržní transakce disponuje méně kvalitními informacemi o povaze předmětu transakce nebo o souvisejících okolnostech než strana druhá, často vzniká tržní neefektivita);

Koncept informační asymetrie se stal klíčovým teoretickým argumentem při uvádění regulací nejrůznějšího druhu. S jejím poklesem pak nastává tlak na snížení regulací.

Třeba snižování frikční nezaměstnanosti – tedy té způsobené přirozeným pohybem pracovních sil, snižování cen…

Určitě. Mluvili jsme o sociálních dopadech, ale patří tam taky čistě ekonomické, jako snižování cen. Uber a Airbnb nenabízí nic nového, ubytování a přeprava jsou služby staré minimálně několik staletí, pokud ne tisíciletí. Co je nové, je nejefektivnější propojení strany nabídky se stranou poptávky. Předtím nebylo možné dát vědět světu, že máte volné odpoledne a v garáži volné auto. Dnes se to dá právě pomocí platformy, jako je Uber.

Díky tomu je efektivněji využíván a vytěžován kapitál, tedy auto v garáži, i ekonomické zdroje, tedy pracovní síla řidiče. Když jsou lépe vytěžované ekonomické zdroje, vede to k menšímu plýtvání v celé ekonomice, co znamená, že se ušetří taky přírodní zdroje, protože už nebude potřeba vyrábět tolik automobilů. Studie ve Velké Británii vypočítala, že jedno auto v sdílené ekonomice má potenciál nahradit 17 aut, které by jinak vozili jednoho řidiče. To je neuvěřitelná úspora kapitálu a přírodních zdrojů. Pochopitelně je to problém třeba pro centrální bankéře, protože to se sebou přináší deflační tlaky…

JE TO MÓDNÍ VLNA, ALE I VELKÁ PŘÍLEŽITOST

Když lidé mluví o sdílené ekonomice, vzpomenou si jen na Uber a Airbnb, možná Blablacar. Není tenhle trend přeceňován?

Určitě je to i módní vlna, no nechci to zahazovat. Věřím, že sdílená ekonomika je startem něčeho velkého, co se projeví v celé šíři lidské působnosti. Zatím jen ještě nepoznáme další Zuckerbergy. Rád bych i já znal nějaká podobná vylepšení, byl by to zdroj k miliardám [úsměv]. Intuitivně cítím, že je to velká věc a příležitost.

Určitě je to ale i módní vlna. Když si porovnám Uber a taxi, nemám pocit, že by byl Uber zas o tolik lepší. Ale lidé sledují módní vlny, před dvaceti lety jste byli king, když jste měli mobil, dnes ho mají i indičtí vesničané a nikdo se nad tím nepozastaví. Jezdit Uberem je dnes jako mít před dvaceti lety mobil. Člověk tím taky ukazuje, že sleduje nové trendy, podobně jako když se ubytuje přes Airbnb.

Tato módní vlna opadne, proto si ani nemyslím, že by byly hotely ohroženy. Lidé si uvědomí, že hotel nabízí jiné pohodlí než Airbnb. Chirurg, který jde na lékařský kongres, se pravděpodobně neubytuje u někoho na bytě.

Lukáš Kovanda na konferenci k fintechu, 2016

Lukáš Kovanda na konferenci k fintechu, 2016

Některé studie taky naznačují, že Airbnb je spíše konkurencí hostelům a ne hotelům, protože cílí na mladé lidi a na cenu.

Přesně tak. Bát se o to, že zaniknou hotely a spousta lidí přijde o práci, protože jsou významným zaměstnavatelem, není protřebné. Kdo vám v Airbnb uklidí každé dopoledne, když odejdete? Někdo potřebuje soukromí, klid na práci, přes Airbnb musí komunikovat s hostitelem. Zatím si to chce každý vyzkoušet, i ten chirurg. Ale pak se rádi vrátí do hotelů, protože poskytují určitou přidanou hodnotu.

Podobně je to i v případě taxi versus Uber. Lidé si pravděpodobně uvědomí, že taxíky mají určitou přidanou hodnotu. A pokud na to nepřijdou, tak bohužel, je to znamení, že taxíky nepotřebujeme. Že nepotřebujeme regulace, licencované řidiče, bezpečnostní prvky a předpisy, protože lidi chtějí jen Uber. Nemyslím si, že k tomuhle dojde. Trh si najde určitý podíl pro Uber a pro taxi.

S podobnými změnami, když se budou zavírat hotely či hostely a taxikáři budou přicházet o práci, může nastat strukturální nezaměstnanost. Jaké vidíte největší nevýhody rozšiřování sdílené ekonomiky?

Strukturální změny mohou být opravdu zásadní. Mohou nastat i změny, které určitým způsobem posilní tradiční hotely nebo tradiční taxi. Pokud by měl tragickou havárii Uber, lidé by začali říkat, že jde o nelicencované řidiče a zákazníci jdou do obrovského rizika. Podobně taky lidi, kteří by se ubytovali přes Airbnb a byt by vyhořel. Mohlo by to zbrzdit nástup sdílené ekonomiky a dalo by to obhájcům stávajícího stavu mocný trumf do rukou, protože by začali obhajovat potřebu regulací, licencí, bez nich by lidé umírali. Ale myslím si, že i takový stav nakonec překoná.

Jaké jsou další nebezpečí?

Dalším, zásadnějším a důležitějším nebezpečím je to, že dochází k lepšímu vytěžování ekonomických zdrojů, a to včetně práce. Klesá cena zdroje, v tomto případě klesá mzda. Lepším vytěžováním rostou také tlaky k růstu nezaměstnanosti. Je to určitě tlak deflační, což je problémem pro centrální bankéře, i když v dnešní době může být strach z deflace přehnaný. Kromě negativní deflace, která roztáčí takzvanou deflační spirálu, existuje taky deflace pozitivní, když ceny klesají z důvodu efektivnějšího využívání zdrojů.

Pochopitelně je to ale problém. Ekonomové to nazývají tvořivá destrukce, což znamená, že v době nástupu technologické změny, jako je teď sdílená ekonomika, dochází k destrukci starého světa, ale tvořivě, na jeho základech, vzniká svět nový.

Co to přesně znamená?

Nedávno jsem se bavil s experty na kyberzločiny a ti jsou zoufalí, protože v tomhle sektoru se celosvětové nedostává pracovní síla. Dochází k destrukci určitého světa offline, vzniká svět online, který ale potřebuje infrastrukturu a její zabezpečení. Útoků bude přibývat a další válka bude kybernetická. Doporučil bych všem, kteří jsou mladší patnácti, aby se zaměřili na oblast kybernetické bezpečnosti, to je věc, která se do budoucna určitě vyplatí.

Bohužel se už nebude vyplácet třeba automechanik a ve všeobecnosti lidi, kteří jsou lehce nahraditelní roboty. Avšak ti, co stojí za těmi roboty a rozumějí algoritmům nebo řeší jejich kybernetickou bezpečnost, potřební budou a chybí již teď. To je tvořivá destrukce, kde na starých základech vznikají nové možnosti.

Nevím, proč by současná doba měla být jiná, že bychom destruovali všechny pracovní pozice a žádné nové by nevznikly. V historii jsme zažili několik obrovských technologických změn a vždy něco tvořivé vzniklo. Pochopitelně, přechodná doba, kdy je to staré ničeno a to nové ještě nevzniklo, je pro mnoho lidí těžká.

Ale třeba průmyslová revoluce anebo industrializace v rámci celé Evropy probíhala i několik staletí. Za posledních dvacet let se technologie změnily radikálně a někteří lidé na tak rychlé změny nedokážou reagovat.

Určitě je pravda, že technologické změny v minulosti probíhaly mnohem pomaleji a lidé měli více času, aby se jim tvořivě přizpůsobili. Může to být jedním z důvodů, proč je to v současnosti náročnější. Ale strukturálně to zvládnutelné je. Možná se nám tento vývoj zdá rychlý, ale on bude nadále zrychlovat a změny, které jsme viděli za posledních dvacet let, nastanou ve stejné míře v nejbližších deseti letech a pak třeba v dalších pěti letech.

Je to věc, se kterou se musíme naučit žít anebo zastavíme pokrok a budeme uměle udržovat pracovní pozice, jak se to u nás děje například v OKD. To je ale plýtvání. Zastavme pokrok a zastavme celý civilizační rozvoj.

KLASICKÉ SLUŽBY NEZANIKNOU. MAJÍ PŘIDANOU HODNOTU

Je řešením podobné služby zakazovat, jak se to děje v některých městech nebo státech?

Stát může Uber zakázat a říct, že chce jen ty klasické žluté taxíky. Udělat to může, ale dnešní úroveň technologii lidem umožní, aby zákaz obešli i tak. Museli byste vypnout internet. Stát nikdy nebude mít tolik úředníků, aby všechno monitoroval. Lidé si k sobě cestu najdou, už teď je to jednoduché a díky dalšímu technologickému rozvoji to bude ještě jednodušší.

Druhým problémem je to, že pokud budete potlačovat sdílenou ekonomiku, což je nesmysl, protože vede k efektivnějšímu vytěžování zdrojů, dosáhnete jen to, že tyto služby vytlačíte do šedé ekonomiky. Lidé je budou využívat i nadále.

Nemá smysl ani určitá míra regulace?

Může mít smysl, pokud se ukáže, že regulace nebo například licence pro taxikáře mají své opodstatnění. Může se stát třeba to, že využívání Uberu výrazně zvýší riziko dopravních nehod. Ukázalo by se, že licence a zkoušení řidičů smysl mají. Ale taky v tomhle případě by se lidé svobodně rozhodli, že regulace je dobrá, nechtějí riskovat svůj život a raději by si za bezpečnost připlatili a jeli taxíkem.

Nástup uberizace ukazuje, jestli ty regulace smysl mají. Pokud nemají taxíky žádnou přidanou hodnotu, tak přece jsou regulace zbytečné a můžeme na sto procent přejít na Uber. Nemyslím si ale, že se to stane, protože taxíky svoji přidanou hodnotu mají a lidí ji časem rozpoznají.

Stát by se tedy měl zamyslet nad regulacemi, a jestli neškodí rozvoji služeb sdílené ekonomiky. Co další by mohl udělat?

Měl by narovnat podmínky. Řečeno to bylo taky v diskuzi [na půdě Hospodářské komory – pozn. redak.] a já s tím plně souhlasím. Uber v současnosti může a pravděpodobně zneužívá technologie, které má k dispozici, když propojuje nabídku a poptávku. Potom jsou tady taxislužby, které musí splnit tisíce různých regulací, nařízení a opatření.

Stát by měl taxislužby deregulovat a narovnat podmínky pro všechny. Pokud se pak náhodou ukáže, že zrušení regulací bylo nevhodné, což se stát může, opět se míra regulace zvýší. To je věc, kterou si trh vyžádá sám. Lidé nebudou chtít riskovat své životy a služby od takové firmy by přestali používat, čímž by firma zanikla.

Co byste na závěr doporučili startupům nebo podnikatelům, pokud by chtěli nasednout na vlnu uberizace?

Kdybych to věděl, tak na ni sám naskočím [úsměv]. Sledovat trendy a zjednodušovat lidem život. Pokud budete lépe vytěžovat ekonomické zdroje, máte možnost, aby se o vás lidé dozvěděli jako nikdy v historii. Mít oči otevřené a stále se snažit zjednodušit, zlevnit lidem život. Ale to je fráze, kterou vám řekne kdekdo. Kdybych měl zaručený způsob, jak zbohatnout, určitě bych to neřekl takhle veřejně a rozběhl bych to sám [smích].

Lukáš Kovanda (36) je jedním z nejznámějších ekonomů v České republice. Pracuje jako hlavní ekonom skupiny Roklen, vyučuje na pražské Vysoké škole ekonomické a CERVO Institutu. Publikoval několik knih věnujících se populární ekonomii, například Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé nebo Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou, a muži ano.

Lukáš Kovanda s již zesnulým géniem Johnem Nashem, 2011

Lukáš Kovanda s již zesnulým géniem Johnem Nashem, 2011

Diskuze k článku