Kyborg Neil Harbisson: Jak se žije s anténou v hlavě podobnou mořskému ďasu

to kyborg Neil Harbisson 2

Elektronika a elektronická data nás denně obklopují na každém kroku. Začíná však doba, kdy bude elektronika i naší součástí. Součástí našich těl. Bude nahrazovat naše chybějící orgány. Bude rozšiřovat naše omezené smysly. Inspiraci budeme hledat u tajemných živočichů a jejich anomálních orgánů. Doba kyborgů je tu. Jste připraveni?

Kyborgy jsou nazýváni kybernetické organismy – lidé, kteří jsou řízeni kyberneticky, ať už částečně či plně. Kyborg představuje propojení organické a mechanické části v jeden celek. Mechanické části jsou plně integrovány do organizmu. „Montáž“ se provádí formou chirurgického zákroku. V současné době jsou tyto operace celosvětově ilegální. Technicky vzato se dá říct, že kyborgy jsou i lidé s endoprotézou, naslouchátkem či srdečním stimulátorem. Zmíněné implantáty jsou však legální a současní kyborgové se od nich distancují.

kyborg bota

Díky konferenci SAS Fórum Milán jsem měl možnost se s takovým člověkem/kyborgem poprvé v životě setkat. Byl to zážitek, na který se nezapomíná. Zmiňovaný kyborg se jmenuje Neil Harbisson. Je narozený v Anglii. Umělec a vynálezce. Proslavil se anténou, kterou si nechal doživotně implementovat do lebky. Evropskou vládou je oficiálně uznán za kyborga.

Neil Harbisson kyborg

Neil Harbisson se narodil s oční vadou, díky které nikdy neviděl barvy. Do lebky operovaná anténa mu umožňuje vnímat viditelné a pro normálního člověka některé neviditelné barvy, jako jsou infračervené záření a ultrafialové záření. Vše prostřednictvím zvukových vln. Připojením antény k internetu vnímá barvy ve svém okolí, stejně jako obrázky, videozáznamy, hudbu nebo telefonní hovory. Všechny tyto vjemy zpracovává prostřednictvím externího zařízení zabudovaného přímo ve své hlavě. K propojení využívá mobilní telefon a satelit.

Neil sám sebe považuje za kyborga. Jeho tělo a mysl jsou kyberneticky propojeny. Jeho anténa mu nahrazuje lidský orgán, který od narození není plně funkční. Díky této technologii dokonce posunul běžné lidské vnímání o úroveň výše. Překonává své hranice, překonává lidské hranice, mění genetický kód. Jako umělec zkoumá ve svých dílech vztah mezi barvou a zvukem. Experimentuje s hranicemi lidského vnímání. Zkoumá využití uměleckého výrazu prostřednictvím rozšíření senzorů.

V roce 2010 založil společně se španělskou umělkyní Moon Ribas nadaci Cyborg Foundation. Tato mezinárodní organizace pomáhá lidem stát se kyborgy. Brání práva kyborgů a podporuje kyborgismus. Cyborg Foundation je společenské a umělecké hnutí, které si klade za cíl definovat kyborgismus a vztahy mezi technologií a organismy.

Neile, jak vnímáte současný rozmach technologií a kdo vás inspiruje?

Jsem nadšen, že jsem měl možnost se narodit v současné úžasné době „provoněné“ technologiemi od začátku až do konce. Mým velkým vzorem a inspirátorem je samozřejmě Elon Musk. Největší osobnost současného technologického rozvoje. Oba máme stejný názor, že lidé oproti zvířatům mají mnohem méně smyslů a vjemů, což ochuzuje naše bytí. Budoucnost je v technologiích a ty nám naše omezení pomohou překonat.

Mohu uvést jeden konkrétní příklad ze svého života. Nedávno se mi podařilo „rozlousknout“ docela častý jev u chování koček. Díky mé anténě vnímám i infra záření. Podobně jako kočky. Chovatelé koček často nechápou, proč se kočka zastaví u stěny a pozorně sleduje prázdnou stěnu a prostor před ní. Není to nic nadpřirozeného. Kočky tak jednoduše sledují odrážející se infra záření. Stejně jako laserové světýlko.

Znáte i další kyborky, nebo jste jediný?

Ne. Je nás několik desítek. Snažíme se sjednocovat pod Cyborg Foundation. Kyborgem se stává člověk, protože mu něco chybí. Většinou díky zdravotnímu handicapu. Tyto nemoci z nás dělají uzavřenou komunitu, která se nebojí svého okolí. Společně se snažíme najít naše životní tajemství. Neporovnává se s ostatními, vnímáme sami sebe jako speciální osobnosti.

Kdy a při jaké příležitosti se ve vás zrodila myšlenka stát se kyborgem?

Od sedmi let jsem hrál na klavír. Následně jsem se stal hudebníkem. K hudbě a zvukům jsem měl vždy velice blízko. Studoval jsem na univerzitě hudební kompozici. Tam jsem se naučil, že vnímání hudby je stejně jako vnímání barev o pocitech.

S největší pravděpodobností se myšlenka zrodila díky těmto předchozím zkušenostem. V mládí člověk nejvíce řeší odlišnosti od svého okolí. V té době jsem se rozhodl se svým problémem něco udělat.

Začínal jsem s různými prototypy a testování probíhalo postupně. Než jsem začal s technologií, tak jsem zkoušel různé drogy. Nikdy nic nepomohlo. Senzory jsou mnohem lepší.

Jaká byly největší chyba, které jste se dopustil?

Původně jsem si myslel, že dokáži technologicky vylepšit stávající zdravý orgán. Testoval jsem implantáty do uší, což se ukázalo jako obrovská chyba. Sluch jsem si přetížil a zablokoval. Na nějakou dobu jsem ohluchnul.

Jedinou možnou variantou jak rozšířit 5 základních smyslů (zrak, hmat, čich, sluch a chuť) se ukázalo vytvořit nový orgán.

Neil Harbisson kyborg interview

Jak bylo složité se rozhodnout pro operaci?

Rozhodování probíhalo postupně, takže se nejednalo o žádné impulzivní rozhodnutí. Nejsložitější však bylo získat povolení k operaci a následně lékaře, který by takovou operaci provedl. Oficiální svolení jsem od bioetické lékařské komise nikdy nezískal. Nezbylo mi nic jiného, než operaci podstoupit neoficiálně. Našel jsem si lékaře a operace probíhala anonymně a o víkendu. Beze svědků.

Uskutečnit tuto operaci bylo něco podobného jako uskutečnit první operaci změny pohlaví. Každý takový člověk, který se pro něco podobného rozhodne, vlastně mění svojí identitu. Kompletně mění vnímaní svého okolí.

A jak vás tedy vnímá vaše okolí? Dostáváte se někdy do nepříjemných situací?

Neustále. Začíná to nechápavými dětmi a kolemjdoucími po ulici. Absurdními otázkami starších lidí, kteří něco podobného nedokáží pochopit a myslí si, že se jedná o recesi. Pravidelně mám problémy na letištích. Jednou mne dokonce zatkla policie, protože mne uznala za nesvéprávného a duševně chorého. Velice těžko pak objasňuji, že se jedná o „umělecký projekt“. Pro širokou veřejnost je to však jediné schůdné vysvětlení.

Má anténa je neustále připojená k internetu a satelitu. Jedná se o Open source řešení. Stalo se mi, že byl můj systém jednou hacknut. Někdo mi do hlavy bez mého svolení poslal obrázek. Musím uznat, že to byla zajímavá zkušenost. Líbilo se mi to.

A jak plánujete svoji budoucnost? Čeká vás nějaký vývoj a zlepšení?

Rád bych dále rozšiřoval své vnímání. Můj mozek se díky implementované technologii postupně mění. Mění se díky neustálým impulsům, které mi umožňují rozeznávat barvy. Tyto změny mohou mít vliv i na můj genetický kód. Je otázkou, co to udělá s mými dětmi.

Neustálým a nadměrným namáháním svého mozku nemohu očekávat, že má hlava bude fungovat stejně jako u mých vrstevníků. Rozhodl jsem se tedy bojovat s prokrastinací. Efektivněji pracovat s mým zbývajícím časem. Plánuji si po obvodu lebky zabudovat pod kůži hřející tělísko, které se bude po obvodu mé hlavy pohybovat 24 hodin denně. Tato featura mi bude přesně ukazovat, kolik je hodin a kolik času jsem strávil s určitou aktivitou.

Limity jsou pouze v nás samých. Pokud je chceme pokořovat, tak záleží jen na našem přesvědčení a úsilí. Já jsem po 13 letech vývoje svůj vysněný limit pokořil a nyní se chystám na další.

Diskuze k článku