Juraj Masár (Represent): Nejhorší fuckupy jsou jako obezita. Najednou si uvědomíš, že jsi tlustý

Juraj Masár Foto: Zdeněk Říha Jr.

„Necítím se kompetentní hodnotit ostatní. Nerad dávám moudrosti, byznys se dá dělat mnoha způsoby a mnoho z nich vede k úspěšným výsledkům,“ řekl Juraj Masár několikrát během rozhovoru pro TyInternety. My v něm ale zdroj moudrostí vidíme.

Jelikož přibližně před rokem Represent koupil americký CustomInk za 100 milionů dolarů (tedy přibližně 2,4 miliardy korun), způsob, jakým vede se společníky byznys, se ukazuje jako velmi úspěšný.

Represent umožňuje celebritám navrhovat a prodávat limitované edice triček a jiných doplňků svým fanouškům. Navzdory prodeji značka nadále působí samostatně ve svých kancelářích v Los Angeles a v Praze. Právě tady Masár vede technologický vývoj.

Jak se startupu v současnosti daří, jak vůbec probíhají jednání o tak velkém obchodu, co rozhodlo o úspěchu Representu nebo kdy se ve firmě tým dostal do opravdu velkého fuckupu? I o tom jsme se bavili v rozhovoru pro TyInternety.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Teď je to přibližně rok od toho, co jste oznámili prodej Representu CustomInku. Jak se vám daří?

Daří se skvěle. Jsme ve fázi, ve které jsme doteď nikdy nebyli, proto to neumím s ničím porovnat. Ale i když za námi stojí velká společnost, firemní duch se nezměnil a myslím si, že většina lidí v Representu si to ve svém denním fungování ani nevšimla.

Nenastaly žádné změny?

Určitě ano, v souvislosti s akvizicí jsme měli velkou publicitu a díky tomu se nám třeba mnohem líp najímají lidi, je jich víc, kteří se nám ozývají.

A co se týče třeba tržeb?

To nemůžu komentovat. Ale daří se skvěle [úsměv].

Jak si vás firma jako CustomInk vůbec všimla?

CustomInk je jedním z lídrů na americkém trhu custom merchandisingu a Represent již byl velký, pracovali jsme s celebritami takového jména, že si nás nemohli nevšimnout.

Jak začali probíhat jednání o prodeji? Jednoduše přišli za vámi, že vás chtějí koupit?

Funguje to stejně jako u nás s najímáním lidí a vlastně celý byznys, přes společné kontakty.

Proč jste se vůbec začali s CustomInkem o prodeji bavit?

V ten moment to dávalo smysl, bylo to ve správný čas a dobré byly taky podmínky další spolupráce. Myslím si, že pokud by třeba měla zaniknout značka Represent, i když by se nic jiného nezměnilo, asi bychom se nedohodli.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

ZAVŘÍT SE A MAKAT

Vyplatí se tedy českým startupům investovat do networkingu?

To závisí projekt od projektu. Někteří by ale podle mě měli přestat chodit na startupové eventy, zavřít se a makat. Startup by neměl být lifestyle. Pokud jsou tři eventy za týden a někdo je na všech z nich, kdy pak pracuje? Před akvizicí Represent téměř nikdo neznal, protože jsme se soustředili na práci a ta se dělá většinou tehdy, když tiše sedíš před počítačem a máš sluchátka.

Opačným extrémem je, když máš super technologii a super produkt a začneš ho prodávat jen na Slovensku nebo v Česku, na což běžně žádný dobrý důvod startupy nemají. Techničtí zakladatelé by měli dělat technické věci, členové týmu dělající byznys a obchody by měli mluvit s lidmi, a to často i za hranicemi.

A pak přijde nabídka na akvizici?

Tyhle nabídky jsou běžná věc. Každá větší firma, ať už Kiwi nebo Socialbakers, má určitě každý měsíc na stole nějakou nabídku na akvizici. A dohodneš se, pokud ti to dává smysl.

Probíhá to podobně jako při najímání lidí. Zeptáš se sám sebe: jsou toto lidi, se kterými chci pracovat? A pokud je odpověď „hell yeah!“, tak je to jasný. Na CustomInku mi přišlo hodně zajímavé, že i když vznikli v podobném čase na opačné straně světa, měl velmi podobné hodnoty jako my, třeba na byznys development, vývoj produktu, najímání lidí…

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

DŮLEŽITÉ VĚCI JEDINĚ VE SRÁVNÝ ČAS

Co podle tebe rozhodlo o úspěchu Representu?

Určitě to není jen jedna věc. Určitě to bylo i operational excellence, ne jen na úrovni skladu, ale na všech. Nechci, aby to vyznělo arogantně, dělali jsme spoustu chyb, ale máme za sebou vývoj několika produktů, měli jsme štěstí na super-schopné kolegy a zároveň jsme měli štěstí, že jsme něco neposrali [smích].

Které složky byly nejpodstatnější?

Podstatní jsou skvělí lidi, na těch to stojí a padá. Pokud nastane nějaký problém, jde nejlépe vidět, kdo je ve smyslu zkušeností opravdu seniorní. Zároveň je potřeba velmi rychle iterovat. Předtím jsme dělali Prizeo a Represent byl taky iterací byznys modelu. Neustále děláme další experimenty a zkoušíme, jestli nebudou fungovat.

Důležité taky je chápat škály. Třeba podepisuješ smlouvu na uklízení kanceláří, která se ti moc nelíbí. Můžeš ji konzultovat s právníky, pak ještě s kolegy, pak to znovu poslat uklízecí firmě. Ale přitom jde o nejdebilnější smlouvu, při podpisu tě možná zabolí u srdce, ale je to na šest tisíc měsíčně, vyřídíš to za pět minut a můžeš se věnovat podstatnějším věcem.

Podstatná je tedy i prioritizace problémů.

Určitě, chápat, co je důležité. Důležité věci potřebuješ dělat ve správný čas. I když je to otřepaná fráze, hodí se tady it’s not enough to work hard, you need to work hard and smart.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

VYHAZUJ RYCHLE

Říkal jsi, že podstatným faktorem jsou skvělí lidi. Jak takové najít?

Nutnou podmínkou je samozřejmě kompenzace. Pokud chceš zkušené lidi, nemůžeš počítat s tím, že jen proto, že jdou do startupu, jim stačí nízké ohodnocení. I tak je ale hledání těžké a musíš se smířit s tím, že uděláš chyby. Někdy přijmeš lidi, se kterými to fungovat nebude. Říká se, hire slowly, fire quickly. Takové lidi musíš opravdu rychle vyhodit, bude to lepší pro ně i pro tebe. Jak je vyhodit, to je samostatná kapitola [úsměv].

Kde ale takové lidi hledat?

Osobně bych nikdy nešel hledat lidi na Jobs nebo Profesiu. Další otřepaná fráze, A-players attract A-players, B-players attract C-players. Kvalitní lidi se na Profesiu nedívají, již mají dobrou práci nebo jsou zaneprázdněni na týdny dopředu. Musíš je přesvědčit, aby toho nechali a šli pracovat pro tebe.

Nám se nejvíc osvědčilo hledání pomocí friends of friends a doporučení. Pokud hledáme schopného člověka, nejdřív se zeptáme kolegů, ti se zeptají kamarádů. Nečekal jsem, jak daleko se dá díky této strategii dostat.

Jak pak řešíte samotný výběr?

Pak je potřeba mít dobrý najímací proces. Když najímáš programátora, nemůžeš udělat pohovor, jako dělá Google. Musíš se zamyslet, co daný člověk bude dělat a otestovat ho přímo na tom, přizpůsobit interview na každou pozici co nejvíc. Důležité ale taky je odmítnout dobré lidi, kteří by nezapadali do týmu. Když jsme budovali pražskou pobočku, vyrostli jsme rychle ze tří na dvacet lidí a uvědomil jsem si, že mám možnost vybudovat si firmu přesně takovou, v jaké chci pracovat. Konec konců s kolegy trávíš více času než se svou partnerkou.

Jako další důležitý faktor při růstu a úspěchu jsi zmiňoval rychlou iteraci.

Ano, musíš velmi rychle dělat a zkoušet věci, a rychle je případně i zrušit. Projekty děláme jako experimenty, zkoušíme, jestli fungují. Pokud ne, ukončíme je a pustíme se do něčeho dalšího.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Dostali jste se někdy do fuckupu, když jste si řekli, toto je opravdu zlé?

Dennodenně [smích]. Třeba když jsme migrovali z americké pošty na UPS, špatně jsme to odkomunikovali s lidmi v skladu a několik dní jsme poštovné platili jedné firmě, zatímco balíky si brala druhá firma. Takové fuckupy ale patří k podnikání.

Zažili jsme někdy opravdu velký fuckup?

Uvědomil jsem si, že opravdu velké fuckupy vůbec nejsou romantické, s jasným závěrem jako toto jsme udělali špatně, tohle je pointa a takhle to bylo vtipné. Nejhorší fuckupy jsou jako obezita, postupně tloustneš a najednou si uvědomíš, že jsi fakt tlustý. Stávají se tehdy, když dlouho děláš věci špatně.

Když ale dlouho děláš věci špatně, asi nevíš, že jsou opravdu špatně. Jak si to uvědomíš?

Když začínáš jakýkoliv projekt, ať je to startup nebo projekt v rámci firmy, máš nějaké očekávání o trhu, načasování, odhady nákladů i výnosů. V průběhu času je fajn zastavit se a podívat se, jestli ty předpoklady nebyly špatné. Je fajn stanovit si deadline a rozpočet. Pokud je překročíš a projekt nevyjde, pak se přesunout dál.

Ve výchozím stavu musíš myslet na to, že to nevyjde. To tě pak chrání taky od nevýhodných partnerství, když třeba vyvíjíš software a někdo ti řekne, že ho od tebe koupí, pokud tam přidáš jednu funkci. Pak je to ale ještě jedna a další a další a nikdy to neskončí. S jasným rozpočtem a deadlinem se tomu umíš vyhnout.

Co bys doporučil začínajícím startupistům?

Češi a Slováci by mohli být více averzní vůči riziku. Jak budeš dělat byznys nebo další výzvy samozřejmě závisí na tvých schopnostech, ale prostě musíš začít. Ať se lidi podívají na to, co nejhorší a nejlepší se jim může stát, a pokud nemají závazky, nemají děti a pokud je to nejhorší to, že se na pět měsíců budou muset přestěhovat k rodičům, to není zlé. Raději ať to zkusí a i když to nevyjde, stále je to ta nejlepší věc, kterou mohli udělat. Musí víc riskovat. Ale riskovat rozumně.

Diskuze k článku