Jan Řezáč: Pokud jako webdesignér dodržíte slovo, předběhl jste 95 procent trhu

Jan Řezáč, zdroj: janrezac.com

Ta knížka je podle mě spíš o výkladu, jak dělat vlastní projektové řízení, než o webdesignu. Není tam jediná zmínka ve stylu – tenhle box nedávej vpravo nahoru, použij takový font, takové barvy dej sem atd… – což jsem od knihy o webdesignu popravdě čekal…

Chápu. Ta kniha je ale v podstatě takový filozofický základ. Ve chvíli, kdy chcete přežít jako webdesigner – ať sám, nebo v malé agentuře, kde také bohužel ani šéf často projektové řízení nezvládá –, potřebujete rozšířit pohled, abyste mohl dodat tu práci, kterou musíte.

„Co měsíc mám zkušenost, že někdo nedodá včas to, co slíbil – nedodá to ve stanovené kvalitě za stanovenou cenu…“

Mě v zásadě nezajímá pojmenování konkrétních profesí. Nepsal jsem knihu pro UX designéry, webové grafiky nebo kodéry. Psal jsem knihu, která jim všem dá nezbytné filozofické minimum, aby mohli začít přemýšlet o tom, jak přistupují k tvorbě webu. Do toho patří projektové řízení… Co měsíc mám zkušenost, že někdo nedodá včas to, co slíbil – nedodá to ve stanovené kvalitě za stanovenou cenu.

Tahle linka – odevzdávejte včas, odevzdávejte včas, odevzdávejte včas – se táhne celou knihou…

No jasně. Webdesign je v tuhle chvíli ještě hodně nevyspělý obor, a je to proto extrémně konkurenční prostředí. Takže, když jste schopen držet slovo – a to je přitom vážně dost banalita –, tak jste předběhl 95 procent trhu. Jak těch malých firem, tak těch fakt velkých.

Jan "Ostrý" Řezáč, zdroj: Jan Řezáč

Jan „Ostrý“ Řezáč, zdroj: Jan Řezáč

Odevzdával jste vy na začátku kariéry včas?

Ne, samozřejmě, že ne… Sice jsem docela pečlivý, ale nešlo to vždycky. Kdyby mi to na začátku někdo řekl, tak by mi to možná dost pomohlo…

Co dělají tedy webdesignéři teď špatně?

V tuhle chvíli ten proces funguje tak, že když klient přijde za designérem, tak ho bude chvíli poslouchat, pak dokonce položí nějaké dotazy a zeptá se na univerzální otázku Proč? Proč byste měl chtít web, třeba. Pak přidá svůj nápad, půjde a vyrobí hlavní stranu toho budoucího řešení.

„…když vytváříte 108. e-shop s parfémy, že si lidi nebudou vyhledávat tu vaši značku…“

Klient odsouhlasí hlavní stranu. Ale ten výsledek velmi pravděpodobně nebude odpovídat tomu, co si představuje, že bude mít na konci. A za druhé velmi pravděpodobně nepřinese to, co by web měl přinést.

To znamená, že i když se ten web vyrobí, tak nebude mít takové přínosy, jako by mohl mít.

Přínosy jsou měřitelné jak? Skrz prachy předpokládám…

Jediný způsob jak měřit to, že web vydělává, je to, jestli vám vydělává nebo ne. Jestli peníze šetří, vydělává, jestli přináší nové zákazníky a o ty staré se stará…

Zdroj: http://wiffdog.com/

Zdroj: http://wiffdog.com/

Zmiňujete v publikaci několikrát, že klienti většinou čekají, že web udělá celý jejich byznys. Zapomínají tak na to, že je to jen součástí kompletního marketingového řešení…

Z mého pohledu je na webdesignérovi, že v určité chvíli řekne: „Bacha! My tady vytváříme něco, k čemu ale nemáme podklady, jak by se tam ty lidi dostali.“ Jasně, vyhledavače jsou jeden z nástrojů… těch nástrojů je celá řada.

Ve chvíli, kdy jste třeba Karel Novotný, tak máte tak silný brand, že si vás budou lidi sami hledat. Ale je velmi pravděpodobné, že když vytváříte 108. e-shop s parfémy, že si lidi nebudou vyhledávat tu vaši značku. A že bude potřeba udělat jiné věci.

Web je prostě součást marketingu…

Web ostrý jako břitva, zdroj: janrezac.com

Web ostrý jako břitva, zdroj: janrezac.com

Ale klient často očekává od webu spásu svého byznysu…

Ta očekávání musí být jasně formulována… Kdybych byl třeba nezisková organizace, tak bych mohl třeba chtít, aby mi 50 tisíc lidí podepsalo petici.

„Výhoda webdesignerů je, že ve chvíli, kdy se dostanete na určitou úroveň. A ta úroveň je relativně nízká. Tak si můžete začít skoro diktovat podmínky.“

A to už není najednou webdesign, to je kreativní myšlení.

Píšete, že by se začínající neměli bát odmítat zakázky. To je ale dost těžké, zvlášť na startu kariéry.

Jo. Neříkám, že není. I pro mě, je někdy těžké odmítat zakázky.  U každé záleží nejen na tom, jaká to je zakázka, ale i na tom, v jakém vy jste v danou chvíli stavu.

Výhoda webdesignerů je, že ve chvíli, kdy se dostanete na určitou úroveň. A ta úroveň je relativně nízká. Tak si můžete začít skoro diktovat podmínky. Ne úplně, ale skoro. Protože trh těch, kteří skutečně něco dodají, dodají to včas a ten výsledek, nedej bože, funguje, je strašně malý. Těch lidí tu moc není, a pokud už tu jsou, tak prchají do zahraničí.

Zdroj: http://society6.com/

Zdroj: http://society6.com/

Kdo může být dobrý designér?

Design je profese. Není to něco, pro co musíte mít umělecké vlohy. Design je něco, co se dá naučit. Stačí mít teoretický základ a tvoříte. Roky opakovaně ověřujete, že intuice, kterou si budujete tím vlastním designováním, je správná. To v důsledku znamená, že projekty vydělávají peníze.

„Jediný způsob jak měřit to, že web vydělává, je to, jestli vám vydělává nebo ne.“

To je představa spousty lidí, že to je o nějakém uměleckém výronu nějakým směrem. Jasně, ve chvíli, kdy v sobě máte nějaké kreativní fluidum, tak to jde líp, jednodušeji a dostanete se na úplnou špici. Ale i pod ní jsou relativně dost slušné podmínky na život. Výrazně slušnější než má většina absolventů vysokých škol.

Je tam nějaký moment, kde začít?

Nejlepší je začít kódovat – HTML, kaskádové styly, JavaScript. Jednak člověk přičuchne k technické stránce, takže nebude vymýšlet úplné kraviny. A tím, že tam nejvíc převládá řemeslo, tak je nejjednodušší do toho vplout. Dobrým kóderem se stanete za rok. Naopak dobrým UX designérem se stanete za pět.

Sám jste jako kóder začínal?

Začínal. Jako kóder, pak jsem byl webový grafik, UX designér a teď konzultuji projekty. A už je to 12 let.

Zdroj: quickmeme.com

Zdroj: quickmeme.com

Takže, pro koho ta knížka vůbec je?

Má dvě cílovky. První jsou začínající webdesignéři, kteří se potřebujou zorientovat. Pro ně je to rozcestník do světa návrhu webu – je v něm všechno nakousnuto, ale nic není vysvětleno do důsledku. Ale to jsem ani nechtěl. Chtěl jsem jen, aby lidi měli přehled a na základě toho udělali rozhodnutí, kde mají mezery a můžou se sami dál vzdělávat.

A v průběhu psaní mi vykrystalizovala druhá cílovka, která tu první může dotlačit k tomu, aby se zlepšovala – to jsou zadavatelé projektů.

Jan Řezáč je jedním z účinkujících letošního Marketing Festivalu. Jeho přednáška „Ten web se mi nelíbí“ začíná v neděli 2. listopadu v 9.15. 

Marketing Festival

Diskuze k článku

  • Ales Teska

    Musim rict, ze jsem v nedavne dobe prosel pomerne radikalnim vystrizlivenim ohledne kvality a dodavek ceskych webdesigneru. Sam pracuji v pribuznem oboru (app. developer) a uprimne receno, nestacil jsem zirat. Fix-price kontrakt je neco naprosto neznameho, vse se dela na T&M stylem „zkusim to za tvoje prachy“, kontrola nad dodavkou je nulova, vysledna prace v podstate polotovar. Vsechny opravy chyb v dodavkach jsou Vam peclive uctovany v hodinach. Deadline je chapano jako datum, ktery plus minus oznacuje datum prechodu faze ocekavani do faze zklamani. Zakaznik je v podstate obet a v dodavce je jista pouze faktura.
    Neplette se, pracoval jsem s renomovanymi webdesignery, jen jsem si neuvedomil jak nizko lezi latka ‚profesionala‘ v tomto oboru (a asi v Cechach). To, co je hodnoceno jako profesionalni prace v webdesigneru je totalni zacatecnictvi v mem oboru. Lide tady usinaji na vavrinech – evidentne na trhu je velka poptavka, ktera nechala kvalitu klesnout na tuto tragickou uroven.
    Dle meho nazoru, profesional je schopen navrhnout Fix-Price dodavku a alespon plus-minus garantovat deadline, protoze respektuje to, ze dodavka obvykle navazuje na nejake rozpoctove a casove plany zakaznika. Tedy, tak to aspon ve svem oboru delam ja a funguje to.

  • http://www.superweby.cz/ Superweby.cz

    Ono ma vse dve mince. Na jednu uznavam, ze vcasne dodani je pro grafiky casty problem, ale na druhou stranu vim ze casto dostavaji nejednoznacne zadani.