Filip Dřímalka (EF1): Nejlepší indikátor inovací? Zeptejte se zaměstnanců

Filip Dřímalka ze společnosti EF1 učí firmy digitalizovat i nakopávat technologickou inovativnost. Kvůli tomu v podstatě žije na cestách – ze svého domovského Brna často cestuje nejen po celém Česku, ale často i do zahraničí.

Mezi jeho klienty patří například Škoda, AXA, O2 nebo E.On a aby toho nebylo málo, působí i jako andělský investor a mentor v několika akcelerátorech a soutěžích, třeba Startup World Cupu 2017, který má pod palcem inkubátor UP21, kde jsme se na rozhovor sešli.

Jak nakopnout inovace, co je při tom častým problémem a jsou na tom skutečně korporace tak zle a startupy tak skvěle, jak se říká? I o tom jsme se s Filipem bavili.

DIGITALIZUJ A PŘEŽIJ

Umí české firmy inovovat? Je to návodná otázka, pokud by to uměly, nepotřebovaly by zřejmě služby lidí, jako jsi ty.

Určitě inovovat umí, máme tady spoustu úspěšných firem. Když se bavíme o digitálních inovacích, tam zejména tradiční firmy jsou lehce ztraceny a dostávají se do nejistých vod, ve kterých se začínají objevovat noví hráči. Problém není v tom, že by neuměly inovovat, problém je často v tom, že se neumí změnit k tomu, aby ty inovace přicházely v daleko větším množství a častěji.

Takže největším problémem je pro ně digitalizace?

Digitalizace často není problém, je to spíš příležitost, ale z médií ti lidé dostávají pocit, že pokud nebudou digitalizovat, brzy skončí. Nedávno jsem byl v jedné firmě, kde mi ředitel ukazoval newsletter, ve kterém mu přišla pozvánka na workshop s názvem „Digitalizuj a přežij.“ Ze všech stran se na nás valí digitální revoluce, transformace, roboti, umělá inteligence. Firmy to začínají vnímat jako problém místo příležitosti, protože si myslí, že jim někde ujíždí vlak.

Není to o tom, jak inovujeme dnes, ale jak jsme jako firma nastaveni pro to, abychom dokázali inovovat v budoucnu.

Jak toho tedy dosáhnout?

Primárně je to o lidech. Je potřeba vzdělávat lidi v digitalizaci, umožnit jim inovovat, tedy nebrzdit inovace, se kterými přicházejí, a zvyšovat digitální dovednost. Druhá věc je, aby na to firmy měly přizpůsobené IT, aby nefungovalo jako bariéra a brzda, ale jako rozvoj, s čímž souvisí poměrně komplikované otázky jako otevřenost IT, API, připravenost na další platformy. Třetí věc je nebát se zkoušet nová řešení, nové inovace. Do toho zapadá i spolupráce se startupy, zkoušení nových aplikací a nástrojů, aby si firmy zvykly na to, že se neustále zkouší nové věci a pomocí nich dosahovaly svých cílů, ne že si koupí jedno řešení a jsou spokojeni na dvacet let.

Filip Dřímalka. Foto: Zdeněk Říha Jr.

Filip Dřímalka. Foto: Zdeněk Říha Jr.

INSPIROVAT, INSPIROVAT, INSPIROVAT

Jako první jsi říkal, že je potřebné, aby firmy nebrzdily inovace od svých zaměstnanců. Co když nepřichází?

Ona často přichází, jen se to nedostane do oblasti priorit. Když ale nepřichází, i na to dnes máme nástroje. S našimi zákazníky děláme třeba ideathony nebo hackathony, hledáme inovace, které by se daly realizovat. K tomu se dají využívat různé nástroje, například my máme zainvestovanou aplikaci Ideahub, která slouží na sběr inovací od zaměstnanců. Často je stačí jenom inspirovat, když ukazuješ lidem nové startupy, nové projekty, nové aplikace, tak si to automaticky začnou nasazovat do svého byznysu. Když v pojišťovně vidí, že v Americe existuje aplikace na pojištění na dobu letu, tak začnou přemýšlet, jestli by se něco podobného nedalo vymyslet i tady. Hodně inspirovat, inspirovat, inspirovat, a nápady se pak dostaví.

Jak pak podpořit to, aby nápady zaměstnanců slyšelo i vedení firmy a uvedlo je do praxe?

Vidím dvě možné cesty. První je, pokud je k tomu prostor v rámci standardního byznysu. Tedy že je ve strategii firmy, aby přinášela digitální inovativní řešení, nebo aby měla bezpapírovou kancelář, aby měla technologické partnerství se startupy. A děje se to v rámci běžné činnosti.

Pokud je firma natolik velká, že se ty věci dějí pomalu, nebo ke každé inovaci potřebujete pět stran business case spočítaného do poslední koruny, to znamená, že jsou ty inovace bržděné. Pak existuje varianta, že se vytáhnou ven a třeba v rámci firmy se vytvoří inovační projekt jako O2 Garáž, kde se inovace dějí v rámci jiných procesů než klasické projekty. Pak existuje varianta, že se startupy začnou nakupovat a firma se zaměří na inovace, které se dějí venku, nebo třeba založí vlastní akcelerátor, jak udělala Škoda DigiLab.

Které z těchto řešení je nejlepší?

Ideálně všechny. Samozřejmě záleží na velikosti firmy a všechno má svoje výhody a nevýhody. Když založím něco mimo firmu, není tam přímé propojení s byznysem a ne vždy je ta spolupráce efektivní. Je důležité, aby byli nakopnuti ti zaměstnanci, aby to vnímali tak, že jim to pomůže k plnění cílů. Vždy je dobré mít jednoduchou strategii, kde řeknu, jak chci inovace řídit. Je podstatné, aby byla flexibilní a mohl ji změnit.

Inovace jsou o tom, že se věci testují, pilotují, zkouší se a spousta z nich nevyjde. Jak se říká, nejlepší plán je takový, který se dá změnit.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

PROBLÉM HLEDEJTE MEZI STRATEGIÍ A EXEKUTIVOU

Mění se firmy, aby byly flexibilnější?

Některé jsou hodně vepředu, některé to začínají dohánět. Zatím ale nejsme svědky toho, že by se tradiční byznys úplně přetransformoval. Vidím to u operátorů, kteří to z charakteru svého byznysu dělat musí, ale u tradičních byznysů vnímám, že tam převládá obava z toho, zda nové inovace budou znamenat stejný byznys, jako ty předcházející. U tradičních firem inovace znamenají částečnou demonetizaci. Jsou zvyklé na určité marže a tržby, a na to se zapomíná u startupů.

Kdo je v rámci firem brzdou inovací?

Když se bavím s řediteli firem, u nich problém není a inovace podporují, ale je to až příliš vysoká úroveň. Problém nastává na úrovni pod nimi, tedy v boardu a někdy na úrovni ještě pod nimi, tedy tam, kde se strategie setkává s exekutivou.

Jak vůbec vypadá vzdělávání v inovacích?

Jednak je to klasické inspirování, ukazujeme ve firmách, jaké jsou trendy, nové využití, jaké vznikají startupy. Druhá věc je vzdělávání v oblasti inovačních technik, aby lidé věděli, co je human-centred design, aby uměli realizovat prototyp, znali metodu How Might We. Třetí bod je průběžná inspirace, aby lidi navzájem sdíleli nové informace a trendy. Ve všech firmách se najdou nadšenci do nových technologií, pak jsou tam ti ostatní, a jde jen o vytvoření platformy, kde by to mohli sdílet a navzájem se vzdělávat.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

Foto: Zdeněk Říha Jr.

 NEJLEPŠÍ INDIKÁTOR INOVACÍ? ZAMĚSTNANCI

Jsou na tom v rámci inovací korporace opravdu tak zle a startupy tak dobře, jak se říká?

Když se podíváme na jejich bankovní účty, myslím, že to tak není [smích]. Startupy jsou často chváleny a glorifikovány. Nedávno jsem četl článek na nejmenovaném velice čteném médiu o startupu, který ještě ani nespustil, a byl tam vychválen, že do pěti let plánuje mít stovky tisíc uživatelů. A přitom ani nezačal. Často jsou ukazovány, že tento startup jde měnit trh, ale to, jestli se mu reálně daří a je profitabilní, není vidět. Zastávám názor, který razí Jason Fried z Basecampu, že spíš než MVP [minimum viable product] by se startupy měly zaměřit na MPP [minimum profitable product].

A co korporace?

Co se týče korporací nebo velkých firem, často fungují velice dobře. Nejsou to jenom korporace, ale i středně velké české firmy, které se rozhodnou inovovat. Problém je, že inovace a technologické změny se budou dít daleko rychleji, křivka inovací půjde exponenciálně nahoru. A osobně mám obavy, že i ty inovativní firmy se uvnitř nezměnily. Že lidi nezměnili způsob, jak pracují, což je alfa a omega inovací, nemění, jakým způsobem realizují projekty a jak se o nových projektech baví. Přičemž schopnost měnit se a přizpůsobovat novým okolnostem bude tisíckrát důležitější.

Takže to bude ještě horší, než teď.

Jak pro koho [smích]. Zavedené firmy, kromě toho, že se budou muset přizpůsobovat, mohou očekávat ještě jeden negativní dopad – v některých oblastech nejde vůbec o značku, lidem jde jen o nějakou službu. Když vznikne startup a spustí kvalitní službu, mně je jako zákazníkovi jedno, že za ní nestojí firma se stoletou tradicí, že jsem ten startup předtím neviděl tisíckrát v televizi a na billboardech. Stačí, když se podíváme na cenové srovnavače, lidi si prostě najdou nejnižší cenu.

Jak mohou firmy zjistit, zda jsou inovativní? Určitě existují spousty, které si myslí, že inovativní jsou, i když ve skutečnosti nejsou.

Momentálně pracuji na přípravě inovačního frameworku a zabývám se tam i identifikací, kde by firma měla inovovat. Inovation assessment ale v podstatě neexistuje. Hledal jsem to poměrně intenzivně, existují nějaké metriky a různé indexy, většinou to ale o firmě nic neřekne. Může to říct o připravenosti na digitalizaci, ale míra inovativnosti tam není vidět, protože to často nedává do souvislosti s byznysem.

Osobně si ale myslím, že nejlepším ukazatelem je to, jestli si to myslí zaměstnanci firmy. Zákazníci firmy to často ani nepoznají. Samotný management firmy se pak někdy téhle informace i bojí. Nerad si přiznává chyby.

Diskuze k článku