O brýlích Oculus, virtuální realitě i náladě ve Facebooku: Svět budoucnosti i sítě podle manažera vývojářského týmu Ericha Owense

Erich Owens vede technický tým stojící za Facebook Spaces, kde má na starosti avatary ve virtuální realitě. Chce nás tím prý osvobodit – jeho cílem je, aby lidé nemuseli kvůli práci nebo rodině přejíždět z místa na místo. Virtuální setkávání hodlá pozvednout na novou úroveň. Engineering manager z americké centrály společnosti nás seznámil s aktuálními plány Spaces, možností Oculus Rift, ale také s tím, jaké je to pracovat pro Facebook. Mluvil v centrále firmy STRV v rámci Silicon Valley Insights.

Mimochodem, dostat se do vedení takového týmu Facebooku je prý jednoduché. Stačí mít za sebou studium aplikované matematiky, univerzity, jako je Brown nebo Columbia, práci s umělou inteligencí pro pár startupů a praxi v NASA. Šanci má každý.

Ve Facebooku začal Erich Owens pracovat v roce 2013, nejprve na algoritmu, který ukazuje, co ve svém výpisu novinek vidíte. O tři roky později přesedlal na Oculus Rift (které Facebook koupil). Když začal pracovat v týmu Spaces v říjnu loňského roku, byl mezi čtyřmi lidmi. Teď jich na projektu pracuje 50. Erich je v manažerské pozici půl roku a aktuálně prý rozhodně Spaces opouštět nehodlá. Konkrétně na Facebook Spaces pracuje 15 lidí. Erich přitom dříve pracoval pro samotný Oculus a nedělal vlastně nic s virtuální realitou. „Při práci jsem si ale často říkal, že můj projekt by byl o dost jednodušší, kdybych prostě mohl natáhnout ruku, dotknout se něčeho a ovládat to reálnými pohyby. A takhle vznikají nápady ve Facebooku,“ popisuje.

Nejvíc se mu líbí propojení rozšířené reality, virtuální reality a strojového učení. Možná se prý jednou dostaneme k tomu, že budeme moct mít asistenta, který bude dělat věci, aniž bychom mu o nich museli říkat. Nebo dokonce pozná i naši náladu – když ji nebudeme mít, prostě se uklidí stranou.

Navenek prý není vidět takový postup, jako se v rámci virtuální reality spojené s brýlemi Oculus opravdu děje. Problémy jsou podle Ericha ve velikosti přístroje, jeho ceně a rozšíření – když si prostě nemáte s kým ve virtuální realitě povídat, tak sami nemáte příliš důvodů v ní být. Lidé nezaplatí spoustu peněz, aby si s přístrojem pohráli jen na chvilku.

„Dlouho jsme řešili design, rozhraní a podobné záležitosti, ale teď už to začíná být opravdu užitečné,“ hlásí s tím, že teď si brýle užívají hlavně nadšenci při „zkoušení“ horských drah. „Až to nahání hrůzu, že můžeme technologii přijmout takhle rychle,“ komentuje.

Čím víc realit, tím víc Facebook

Plány Facebooku tady samozřejmě nekončí. Chce se zaměřovat na 4D a 3D obsah a prostě zkoušet nové věci. „Pak se uvidí, kam nás to zavede,“ těší se Erich. Facebook přitom může spoléhat na obrovský zdroj informací o tom, co lidé skutečně chtějí – na všechny přihlášené do jeho sítě. Toho si je vědom i tým virtuální reality, který díky tomu ví také to, jaké technologie a jakým způsobem lidé skutečně využívají.

Společnost své projekty posouvá i díky tomu, že nechává týmům z jednotlivých projektů hned několikrát ročně pár dnů na jejich vlastní zábavu. Takže vlastně mohou zkoušet „nesmysly“, projekty, které by možná nikdo neschválil, nebo jim určitě nezaplatil jejich čas – ale často se stane, že ukážou směr, kterým se reálně dá vydat.

„Lidé pracují na tom, co se jim skutečně líbí,“ popisuje Erich. Jeho tým například zkoušel do virtuální reality přidat pocity – to znamená, že uživatel cítil teplo, když přiblížil ruku k ohni, nebo naopak chlad, když ji přiložil k ledu. „To bylo opravdu zábavné. Ale taky dost děsivé,“ říká Erich.

S hranicí mezi těmito dvěma pocity podle všeho týmy skutečně bojují. Bylo to znát ve chvíli, kdy v sále padl komentář, že jsou vlastně avataři celkem jednoduše působící – nejsou tak propracovaní, jak by možná mohli být. „I to jsme zkoušeli,“ komentoval Erich. Jeho tým se snažil o 3D scany lidí a o co nejrealističtější postavy.

„Bylo to ale opravdu hodně matoucí – creepy as fuck,“ ujasnil. „Teď přístroje vědí, kde máte oči, ruce, nos… a to je to, s čím aktuálně pracujeme,“ uvádí.

Lubo Šmíd ze STRV zkouší virtuální realitu Spaces, Erich Owens ho naviguje.

Starají se o moje špinavé prádlo, kam bych chodil?

Erich opěvoval facebookovou kulturu rozhovorů, hodnocení i kooperace napříč týmy. Zaměstnanec se brzy naučí, že spolupráce s jinými týmy znamená postup i pro jeho vlastní. I v případě, že třeba ten konkurenční pracuje na stejném cíli.

Mark Zuckerberg je při rozhovorech o projektu prý pomocník. Umí se do jádra problému dostat opravdu rychle. Jeho největší předností je však najímání inteligentních lidí. To, že se umí obklopit lidmi chytřejšími, než je sám, a vyrovnat s nimi vlastní slabiny, je jeden z důvodů, proč je Facebook úspěšná společnost.

Navíc si je vědom toho, že lidé nedávají výpověď kvůli práci samotné, ale především kvůli manažerům. Každých 9 až 12 měsíců vám proto v centrále při hodnocení jen tak mimochodem řeknou: no a pokud vás zajímá něco jiného, zkuste si to.

Facebook má vlastní verzi nabídek pracovních příležitostí, fungující podobně jako Slack. Takové tržiště ale prý zavedl dávno před Slackem. Ti, kteří už jsou ze svého projektu nebo šéfa vyčerpaní, tu můžou najít nové zajímavé týmy, kam přestoupit.

Erich Owens & Lubo Šmíd

Facebook je svět sám pro sebe. Sem tam se na veřejnost dostanou informace o tom, kolik stovek metrů můžete nachodit v parcích osázených vysokými stromy, jací známí architekti pracovali na nové budově Facebooku, jak Mark Zuckerberg sdílí otevřené kanceláře s ostatními, o posilovně, firemním autobusu nebo dalších celkem normálních výhodách velkých technologických firem. A prý to stojí za to.

„Cítím se jako dítě, které někdo rozmazluje,“ shrnuje Erich Owens. Facebook mu dává jídlo i pere prádlo.

To je (kromě platu) ovšem vykoupené i tím, že čas takového zaměstnance je daleko víc Facebooku než jeho vlastní. Zakládat vlastní společnost? Prakticky nemožné. Trávit 24 hodin denně myšlenkami na Facebook? Dost pravděpodobné.

Diskuze k článku