Bez vysoké školy IT úspěšně dělat nejde. Firmy vysávají talenty příliš brzy, říká Tomáš Krátký z IT SPY

Počítačové vědy a informační technologie jsou obory, které budou v našich životech, nejen těch profesních, hrát stále důležitější roli. Je tak velmi důležité, jak se k nim stavíme. České firmy aktuálně hlásí nedostatek kvalifikovaných IT pracovníků, ale přitom si za to mohou zčásti sami. Myslí si to Tomáš Krátký, který se dlouhodobě pohybuje na obou stranách barikády – na univerzitách i v byznysu.

Tomáš Krátký po absolvování ČVUT nastoupil v roce 2005 do české technologické IT firmy Profinit, kde na různých pozicích působí dodnes. Právě v rámci Profinitu spoluzaložil úspěšný startup Manta, specializující se na hloubkovou analýzu toků dat, který se nakonec odštěpil v samostatnou firmu. Tu Tomáš vede, zejména ve Spojených státech, jako CEO. Vedle toho se dlouhodobě podílí na univerzitní soutěži IT SPY, jež každoročně vybírá ty nejlepší IT diplomové práce. Letos proběhne finálový večer 7. prosince.

K akademické sféře má úspěšný podnikatel, pendlující nejen mezi San Franciskem a Prahou, blízko i z toho důvodu, že na univerzitách v rámci aktivit Profinitu přednáší, a tak má dobrý vhled do problematiky obou světů. Přestože dnes české IT trpí nedostatkem pracovní síly, je Tomáš Krátký přesvědčen, že je u nás v IT v dobrém stavu.

Tomáš Krátký

Tomáši, jak je na tom z vašeho pohledu české IT?

Mám do toho jen selektivní vhled, nicméně z mnoha různých úhlů pohledu si myslím, že se má české IT skvěle. Do České republiky přichází mnoho zahraničních firem, které výrazně vnímají náš talent a vysokou technickou úroveň. Nejsme v tom samozřejmě sami, třeba Poláci jsou na tom podobně, ale mnoho zahraničních firem skutečně přesouvá svá vývojová centra k nám. Obrovský nedostatek lidí, který je v posledních letech cítit, tak není jen díky tomu, že by najednou zázračně rostly české firmy. Mohou za to především firmy z Německa, Spojených států, Anglie a dalších zemí, jež sem přicházejí.

Z podnikatelského hlediska pak můžeme sledovat, že z českých IT firem uspívají firmy založené zejména na duševním vlastnictví než na business execution. Ostatně náš startup Manta je podobný případ. Nejsme žádní skvělí obchodníci, ale na začátku stálo něco velmi složitého, co nedokáže vyrobit každý. Naše startupy obecně jsou spíše technologické projekty než byznysové.

Právě to, že tu nejsou dostatečně zkušení manažeři a byznysmeni, kteří by dokázali nadějné startupy vést a pozvednout třeba na globální úroveň, se zmiňuje stále častěji. V čem to je?

Je otázka, v čem je ten rozdíl, v čem jsme jiní než Američané nebo Angličané. Když srovnám studenty z českých vysokých škol a studenty ze Stanfordu, Berkeley nebo New Yorku, kde se pohybuji, tak vidím jednak obrovský rozdíl v konkurenci a jednak je v těch lidech obrovský hlad uspět, něco dokázat. To u nás tolik nevnímám. Naopak, když takové sklony někdo má, automaticky ho začneme škatulkovat jako šprta a kariéristu. Takový člověk přitom chce jen něco dokázat. Jenže u nás to ne vždy bývá hodnoceno pozitivně. Venku je to úplně naopak a je to znát.

Adam Blažek, vítěz IT SPY 2016

V jakém stavu je tedy české IT školství oproti tomu v zahraničí? Můžeme se s nimi rovnat?

Zaprvé si myslím, že nemáme v rámci našeho školství tolik zakořeněný tlak na studenty, aby přemýšleli o něčem jiném než jen jak školu dokončí. Pro spoustu lidí je největší úspěch, když si ve druháku nebo ve třeťáku najdou nějakou práci, typicky ještě na nějaký pofidérní pracovní poměr, začnou střídat projekty a najednou se berou za totální hvězdy computer science. To je ale hodně mylná představa. Takový systém pak sice dokáže vyprodukovat lidi, kteří mohou na nějakých projektech fungovat v řadových rolích, ale ne odborníky, kteří by opravdu excelovali. Samozřejmě až na výjimky, kterých je ale zlomek.

Co se týče programů na školách nebo učitelů, tam na tom ale nejsme vůbec špatně. Máme tu centra, kde je vidět velký drajv. Já hodně obdivuji některé programy na VUT, Masarykově univerzitě, ČVUT nebo Matfyzu, kde mají excelentní výzkumná centra. Ať už je to v Brně robotika, analýza jazyka na Karlově Univerzitě či umělá inteligence na ČVUT v Praze, jsou tu jednotlivci či skupinky, kteří mají skvělé výsledky. Za mě je ale stále málo studentů, kteří se snaží excelovat. Je tu pořád velké množství takových, kteří se školu snaží jen takzvaně přežít.

Chybí na českých IT školách i ta byznysová část? Spoustu lidí dokáže vytvořit skvělé technologické produkty, ale pak už se nedokáží prodat, ani nedokáží ten svůj startup vést…

To je pravda. Na univerzitách v San Francisku, kde to je samozřejmě hodně pokřivené obrovskou koncentrací investičního kapitálu, jsem byl několikrát svědkem toho, jak student stojí před akademickou porotou a ta ho driluje, aby dokázal prodat sebe a svou práci. Nejde jen o čistě akademickou nebo technickou diskuzi. Je to, jako když srovnáte americkou a českou reklamu. V Americe se hodně prodávají emoce, ti lidé jsou svými projekty prodchnutí. Mají vždy nějaký příběh a myslí to hodně vážně. Takové myšlení u nás není a ani nevidím, že by se na českých školách něco takového pěstovalo.

Může být řešením větší zapojení průmyslových firem a dalších subjektů, aby měli studenti větší motivaci a také šanci na rozjetí vlastního byznysu?

Zapojení průmyslu a investorů v rané fázi často chybí, ale hodně se to mění. V IT je výhoda, že to, co děláme, je obvykle široce aplikovatelné, a tak bychom podle mě měli v řadě případů rovnou začínat s myšlenkou, že tvoříme globální startup. Existují produkty nebo myšlenky, které budou mít lokální charakter, ale těch je menšina. Česká republika může být dobrá na nějaký start, ale z vlastní zkušenosti vím, že jakmile překročíte hranice třeba jen do Německa, nikoho vaše vazby v Česku nezajímají. Když jsme pak přišli do Států, tak tam už bylo irelevantní úplně všechno, co se nestalo ve Státech. Ne vždy takový projekt vyjde, ale z dlouhodobého pohledu to dává smysl.

Máte pravdu, že spousta startupů u nás přeshraničně vůbec nepřemýšlí a často se právě na hranice naší republiky omezují, což je škoda…

U nás navíc ještě máme ten komfort, že když studujete, máte většinou jen malé životní náklady. Navíc se objevuje spousta akcí, jako je IT SPY, Nápad roku a další od soukromých subjektů, v nichž hrají prim právě studenti a na jejich projekty se tu soustředí. Když jsou úspěšní, mohou pak například s námi (společností Profinit, která je spoluorganizátorem IT SPY – pozn. red.) jako se strategickým partnerem pokračovat dál. Věřím, že právě to může řadu lidí namotivovat, aby udělali první krok. Nějakou dobu samozřejmě potrvá, než se možnostmi přiblížíme zahraničí, ale lepší se to.

Když už jste zmínil soutěž IT SPY, na které se podílíte, jaká je vaše ultimátní role a ambice v rámci celého vzdělávacího ekosystému a všeho s tím spojeného?

Kdysi dávno jsme začínali jen s myšlenkou, že by bylo skvělé spojit naší soutěž o nejlepší diplomku, kterou jsme pořádali v Profinitu, se soutěží pořádanou univerzitami. Přišlo nám hloupé mít tři soutěže o nejlepší diplomku, které tehdy byly. Dnes je již IT SPY jediná soutěž svého druhu a hlavní je, že za ní stojí univerzity. Je to jejich soutěž, vybírají ty nejlepší ze všech IT studentů napříč českými a slovenskými vysokými školami, což je největší přidaná hodnota. Každý rok se sejde zhruba dva tisíce prací. Pro studenty je začátek tvrdý ve smyslu akademických nároků, protože do semifinále se dostane jen asi devadesát projektů. Každý z nich pak v několika kolech dál hodnotí hlavní komise, která vybere deset nejlepších prací pro finálový večer.

Já v té soutěži vidím především velkou příležitost zpropagovat, co všechno se na univerzitách děje, a to jak před širokou veřejností, tak před průmyslovým světem. Bez přístupu k podobným informacím nemají firmy a investoři často ani vůli se do něčeho pouštět. Když se nám podaří tyto světy přiblížit, bude z toho profitovat celá Česká republika a samozřejmě jednotlivé angažující se subjekty. Za IT SPY se snažíme především polidštit akademické výstupy, aby byly co možná nejsrozumitelnější právě i pro firmy a veřejnost. Podle mě jsou velké a složitější technologické projekty to, na čem by se u nás mělo stavět. Může se sice objevit další mobilní aplikace, která dobude svět náctiletých, ale tomu moc nefandím. Byť uznávám, že se na tom dají vydělat pěkné peníze.

Kde tedy končí role IT SPY? Snažíte se pak nejúspěšnějším projektům dál pomáhat, aby se prosadily?

My se snažíme, a přiznávám, že to jde hodně pomalu, abychom změnili podstatu finálového večera na nějaký první krok networkingu. Usilujeme o to, aby přicházeli zástupci z řad investorů i firem, snažíme se je oslovit i na dlouhodobé partnerství, protože pak mají šanci s pracemi studentů žít celý rok. Finálový večer pro nás představuje velmi důležitý krok, protože jde vlastně o klasický pitching, byť to tak nenazýváme. Když máte úspěch, dá se na něj dobře navázat, ale k tomu právě potřebujeme mít zajímavou návštěvnickou obec a zároveň musíme finalisty velmi dobře připravit, protože s podobnými vystoupeními obvykle nemají zkušenosti.

Jak dokáže úspěšná diplomka ovlivnit vaši kariéru? Máte případy, že by někdo na základě své práce rozjel vlastní byznys?

Několik takových projektů, které dosáhly skvělých výsledků, máme. Nejde vždy o založení firmy. Někdy studenti zamíří do výzkumných týmů na zahraničních unverzitách, kde pokračují ve vývoji. To se děje hodně často.

Například Ondřej Mikšík z VUT v Brně zvítězil v roce 2012 s prací Dynamické rozpoznávání scény pro navigaci mobilního robotu, který se dokáže pohybovat v oblastech, kam nemůže člověk, například s chemickým zamořením či ohněm. Podobné roboty pak využívá armáda a další subjekty např. při záchranných misích. Ondřej napsal skvělou diplomovou práci a odešel pokračovat ve výzkumu do Anglie. To mi přijde jako dobrý scénář, protože některé věci neuděláte jinak než v rámci širšího výzkumného týmu.

Také máme několik bývalých finalistů, kteří díky své práci odešli na stáže do CERNu nebo do Googlu, ale naše největší hvězda je jednoznačně Zbyněk Poulíček a jeho GINA Software. Už při jeho první prezentaci jsme na něj koukali s otevřenými ústy, když nám ve třiadvaceti letech vyprávěl, jak vytvořil mobilní aplikaci pomáhající s orientací ve složitém terénu a dostal ji k záchranářským složkám na Haiti. Byla to jednoduchá myšlenka, následovaná složitější realizací a na závěr neuvěřitelnou business exekucí. Zbyněk svou firmu dnes dál rozvíjí, spolupracuje s OSN nebo záchranými složkami. To je náš největší úspěch.

Když zmiňujete, že je někdy dobré zůstat na akademické sféře, jaký máte názor na to, že spousta firem jde dnes už po studentech nejen na vysokých, ale dokonce i středních školách? Tito studenti pak kolikrát nedostudují, protože jdou raději pracovat. Je to problém?

Já jsem v tomto ohledu dost kategorický. Mohu se plést, ale nesnáším, když jde někdo dělat IT bez vysoké školy. Ano, z takových lidí se mohou stát skvělí byznys manažeři, kteří mohou táhnout firmy, a máme tu několik takových případů. Ale obecně mi přijde, že pro drtivou většinu IT práce u nás i ve světě je nedostačující, když nemám vystudovanou kvalitní computer science univerzitu.

Nedávno jsem četl, že nějaká HR agentura připraví IT specialistu za šest měsíců. Tomu prostě nevěřím. Takový člověk často vůbec nechápe základy, přitom začne dělat relativně složitou věc. Pokud na celou infrastrukturu, od počítače přes operační systém, programovací jazyky, knihovny a další, kouká jen jako na stavebnici, ze které vidí pouze pár páček nahoře, se kterými hýbe, pak mu to bude možná nějakou dobu fungovat, ale nakonec způsobí spoustu problémů.

Jsem přesvědčen, že člověk, který neabsolvoval kvalitní computer science univerzitu, nemá dostatečné podklady pro to, aby byl úspěšný. Opět až na výjimky. Že některé firmy v podstatě kradou lidi už na střední škole, kdy je uplatí, znamená, že sice možná vytrénují šikovné cvičné opice, ale podle mě tím především likvidují celou naší IT scénu. Vysáváme talent hrozně brzo. V Profinitu také někdy cítíme frustraci z nedostatku lidí, ale tohle je cesta, která nás spíše zahubí, než že by pomohla. Všichni sice pořád mluví o tom, že potřebujeme IT odborníky, ale příliš je nevychováváme.

Děláte něco pro to, aby se tento stav zlepšil?

Z pozice naší firmy Profinit jsme začali například více učit na vybraných školách. Tím se totiž začnou vytvářet funkční vazby, zároveň se dostaneme blíže k definici studijních plánů a přípravě předmětů. A máme možnost některé části ovlivnit. Naše pozice je pochopitelně slabá, ale snažíme se. IT SPY na takové pozici zatím vůbec není, je to spíše konzument a propagátor výsledků, ale i to je určitě správný směr, jak pomoci. Nicméně je to běh na dlouhou trať.

Mohla by v tomto ohledu pomoci vzdělávací reforma, o níž se často mluví? Nebo je nějaký zásah ze strany státu bezpředmětný a je třeba se zařídit jinak?

Nejsem příznivcem velkých plánů, protože podle mě zatím nikdy nezafungovaly. Výsledkem je většinou pouze abstraktní konsenzus. Dnes už přitom nejsou žádné bariéry, jak spolupracovat, je to jen nechuť a neochota udělat něco navíc. Již existuje mnoho firem, které s akademickým světem úspěšně pracují. I nám v Profinitu běží několik projektů, z nichž je navíc řada grantově zaštítěných od Technologické agentury (TAČR). Peníze tu tedy jsou, univerzity mají chuť i velmi nadané lidi. Některé firmy s nimi již spolupracují, ale pak jsou naopak firmy, které jen mluví a čekají, až se něco změní. Nic takového ale prostě není potřeba.

Je to jen o přístupu obou stran a je to především na nás, průmyslových partnerech, abychom udělali první krok, protože akademická sféra je svázaná řadou pravidel a funguje trochu jinak. Aby kooperace fungovala, musí se firmy aktivně zapojit projektově. Musí vést diplomky, vypisovat semestrální projekty a konzumovat, co univerzita nabízí. Jinak budete pro studenta jen jméno na plakátu, které ignoruje. My jsme se takto v Profinitu začali chovat už před dvanácti lety a funguje nám to. Brány univerzit jsou otevřené.

Mám idealistickou vizi, v níž by peníze nepřicházely od státu, ale především od firem a školy by měli motivaci se na spolupráci daleko více zaměřit. Obecně nejsem příznivcem přerozdělování, byť chápu, že třeba pro okrajovější univerzity je podobný zdroj financí často potřeba. Byl bych mnohem radši, kdyby ze strany firem proudily peníze na cílené projekty a výzkum, který někdo opravdu chce a dává smysl.

Diskuze k článku

  • Anonymní přispěvatel

    Mám základní vzdělání, pracuji skoro 10 let v oboru jako vývojář software, prošel jsem už i několik manažerských pozic, můj základní plat se dnes pohybuje běžně kolem 160 tisíc Kč. Nikdy mi nechyběla ani střední, natož vysoká škola, kromě prvních tří let praxe, kdy se mě na to ptali u pohovorů do prvního opravdového zaměstnání, které znásobilo moje zkušenosti během několika málo měsíců. Do té doby jsem pracoval jako freelancer. Netvrdím, že VŠ není důležitá. Ale nejvíce mi dala „škola života“. Proto s autorem článku v zásadě nesouhlasím. Jde to, ne že nejde. „Nedotažené“ vzdělání beru jako částečný handicap, ale spíše při debatách u piva, kdy si ostatní vyprávějí history „z vejšky“, které já logicky nemám. Jinak ne ;).

    Začátky ale byly krušné. Nikdo o mě neměl zájem, dokud jsem neměl v CVčku alespoň 2+ roky praxe v nějaké větší firmě. Já měl štěstí, že praxi mi umožnila jedna z těch nejlepších v ČR, kde jsem začínal na pozici „Junior vývojář“. I v té době jsem měl kolem sebe lidi s výučním listem, přitom kvalitní programátory. Jinak přeji všem, ať si školu raději dokončí a na VŠ jdou. Ale jen pokud je to opravdu z důvodu, že je ten obor bere, nikdy ne z nutnosti! Cokoliv jsem dělal v životě z nutnosti, dopadlo špatně. Enjoy!

    Howgh.