Názor: Co potřebují startupy od investorů a investoři od startupů

bigger-textroh

Jsem člověk, který je více jak 17 let v businessu a přes 6 let se věnuje startupům. Sám jsem již několik projektů či společností založil a některé exitoval či fúzoval. A teď pomáhám startupům. Poslouchám je a u řady z nich narážím stále na stejné problémy. Trendy moderní doby, která se od té mé posunula, a je zkrátka jiná. Jenže tak, jako jsem vyrostl já v mentora/investora, byl bych rád, aby startupy vyrostly a byly schopny se dívat šířeji.

Rád bych tímto shrnul svůj pohled na českou startupovou scénu za dob před cca 5 až 6 lety a nyní. Prezentuji čistě své osobní hledisko dle svého pohledu a zkušeností. A snad tím mnohým poradím či pomohu.

Ze startupisty investorem

Mezi mé nejvýznamnější aktivity patří projekty PhoneX (exited 2015) NetWings – založen v roce 2009 a doposud neexitován. Nad společnostmi jsem založil holding NWG s filosofií synergického efektu jiných projektů, které by mohly do holdingu vstoupit nebo se k němu připojit a využívat jeho velikosti, síly a prestiže. Dnes se věnuji především pomoci startupům po stránce mentorování či jako angel investor.

Jsem člověk, který studoval a nedostudoval Ekonomicko-správní faktultu (ESF) Masarykovy univerzity a od svých cca 17 let tak trochu v businessu – ze začátku nepřímo a pak již plně přímo a naplno. :)

Startupovou scénu jsem poprvé začal poznávat, když se rodil náš plánovaný projekt, jehož jsem otcem myšlenky a CEO – technologie pro šifrovanou komunikaci. V této době jako člověk, který se díky projektu NetWings velmi dobře vyznal v Brně – v té době jsem měl v businessu za sebou již cca 6 let praxe a byl schopný zajistit  další růst tohoto projektu – projekt pro šifrovanou mobilní komunikaci se jménem PhoneX.

Zvažoval jsem, do jakého inkubátoru/akcelerátoru půjdu pro rady především ohledně zahraničí a případného tzv. naspeedování + naučit se, jak získávat kapitál vstupem investorů apod. Protože co-foundeři v tomto dali na moje zkušenosti, zvolil jsem po několika jednáních s více akcelerátory jihomoravský JIC (Jihomoravské inovační centrum), o kterém si myslím, že patři mezi první a jeden z nejúspěšnějších inkubátorů v ČR.

Vstupní branou do JICu bylo program Starter, v rámci něho bylo nutné projít přes vstupní komisi, které v té době měl zasedat Karel OblukNa něj jsem se velmi těšil, protože je to velká ikona českého moderního businessu a myslím, že udělal i největší posun v AVG. Místo něj se však účastnilRostock Poplar, což ve mně vyvolalo velkou obavu. Nakonec se vše podařilo a do JICu jsme se přes výběrový den dostali – myslím, že se dostaly 4 projekty z 12 dané výběrové kolo.

Následně jsme si prošli JIC Starter, založili separátní společnost PhoneX Security, vyhráli několik mezinárodních ocenění a soutěží. A já jakožto otec myšlenky a spoluzakladatel jsem z projektu vystoupil na konci roku 2015. Nyní držím jen pár procent a již aktivně k projektu PhoneX nepřispívám, pouze jako minoritní společník s vlastní obchodní větví.

Tohle všechno vám píšu proto, aby bylo jasné, že jsem stál na obou stranách. Jako člověk, který stojí o rady mentorů, hledá pomoc a je ochotný naslouchat. A teď jsem na druhé straně barikády – osoba, která může radit a pomoct. Jenže jen když o to startupisti stojí. Ekosystém se za poslední roky podle mě změnil, a jinak ho vidím nejen proto, že jsem se stal mentorem. To, co vidím, je zkrátka jiné.

netwings-kancelare

Neochota riskovat jako atribut nové doby

Dřívější doba pro mě se nesla v duchu toho, že generace mých vrstevníků měla, a myslím stále má, větší ochotu riskovat – tím mám na mysli businessově. Prostě že to bereme tak, že business je do určité míry sázka s rizikem a každé podnikání toto riziko v sobě nese. Proto ne každému startupistovi/podnikateli se to podaří.

Podívejme se třeba na čísla jako objektivnější veličinu –  je paradoxem, že v dřívější době bylo přirozené, ač ne samozřejmé, ale přeci jen se dalo očekávat, že tvorba nového projektu v sobě nenese jen oběť formou času, ale i peněz. A to v řádech desítek tisíc korun a nikdo se nad tím až tak extra nepozastavoval.

V dnešní době, když konzultuji projekty, je až absurdní, že člověk, se kterým probírám jeho business plán, má u sebe mobil + tablet + notebook v hodnotě téměř 100 000 Kč a když se jej ptám, proč nezafinancoval prototyp nebo proč nezkusil zafinancovat v řádů jednotek až desítek tisíc marketingovou kampaň nebo si jen validoval trh, aby si ověřil, že jeho produkt/služba je prodejná, řekne mi, že to je velké riziko a že na to potřebuje investora nebo angel investora. :)

Svůj pocit jsem si následně několikrát ověřil u desítek projektů, které jsem viděl nejen v brněnském JIC, ale i v Praze či jako mentor u soutěže Vodafone Nápad roku apod.

Velká orientace na získání investora

Druhým rysem nové doby je orientace prodeje myšlenky za velkou sumu investorovi. Je opravdu k zamyšlení, zda je problém v lidech samotných, nebo je to takto učí startupové inkubátory. Každopádněmám pocit, že nová generace startupistů míří k tezi – mám super nápad a ten hned prodám za desítky milionů korun, tak, jak o tom čtu v té Americe – takto v zde v ČR opravdu není a americký sen se tu nekoná.

Bohužel realita tady je jiná. Neznám v ČR běžného investora, který by dokonce ani jako Angel investor investoval statisíce či miliony jen do samotného nápadu. Pro běžného investora či investiční skupinu projekt začíná především tím, že se nejedná o one-man-show, ale o týmovou práci.

Častokrát je pak i investice hodnotnější tím, že investují do zajímavého týmu lidí, který pro ně má větší hodnotu nežli separátní jednotlivci. Další aspekt je ten, že produkt či služba byl validován trhem – tj. byl aspoň z části na trh uveden a má již své platící klienty – pokud na nich stojí business plán. Tímto je projekt nepřímo ověřen a především i pochopen širším obecenstvem a jeho hodnota může začít růst, anebo naopak hned záhy zemře.

Proč je one-man-show bráno jako handicap?

Ty důvody jsou naprosto jednoduché – protože celý projekt by pak vysel jen na jediné osobě. Nefungovala by ani zastupitelnost a především je pak velké riziko nechávat vše na této jedné osobě – z důvodu odchodu z projektu, ztrátymotivace nebo v případě neschopnosti starat se o projekt při úrazu apod.

Proto mají investoři rádi týmy složené jak z obchodní, tak i technické/vývojové části. A první investice je de facto právě do těchto lidí, kterým investor projeví důvěru právě tím, že do nich vloží první kapitál.

Velká tendence napodobovat cizí projekty

Třetí významný rys nové doby je ve startupové komunitě nazývaný „špatně udělaný domácí úkol“. Je opravdu až tristní, že cca 30 – 50 % projektů, které jsem za poslední dobu potkal, neví, že mají vlastní přímou konkurenci, která již existuje a je na trhu. Anebo je dokonce možné, že to zapírají.

Nedávný vrchol této absurdity byla konzultace jednoho studenta ze Slovenska, kterého jsem potkal jako člen komise. Jakožto porotě nám představoval projekt z oblasti HR (human resources). Vypadalo to velmi sofistikovaně, důmyslně a promyšleně. Moje první otázka byla – znáte projekt LinkedIn?. Tento mladý muž mi odpověděl – neznám, proč? Je to škoda, protože to, co prezentujete, již vice jak 2 roky existuje a vy chcete vytvořit to samé, co mají oni, s minimálním odlišením.

Ono to celé může být pro diváka poměrně úsměvné, je třeba se na to ale dívat i z druhé strany.Členové komise pak mají pocit, že si nikdo neváží jejich času pro konzultování kvalitních projektů. Mají dojem, že za nimi chodí startupisté s myšlenkou „třeba ti hlupáci z české komise o americkém projektu vědět nebudou a třeba mi někdo z nich dá peníze za tento skvělý zmutovaný nebo zkopírovaný nápad J“

Na druhou stranu je třeba taky dodat, že nová doba není jen o těch negativních rysech. Občas mě překvapí ať už člověk sám nebo celý tým, který přijde na jednání či prezentaci s nachystaným NDA nebo již patentovaným projektem nebo ochrannou známkou – což je skvělé a jsem velmi rád, že jsou lidi, kteří to opravdu berou vážně a důmyslně. Je pak krásné vidět i prototypy, za pomocí kterých je představivost mnohem lepší a jednodušší. Je to pak i významné gesto vůči potenciálnímu investorovi, který když vidí, že tým vložil do prototypu nejen čas, ale i peníze, je to jasný znak, že to opravdu myslí vážně, tomuto svému projektu věří a jde si za svým.

Pomoc investora nejsou jen peníze

Projekty, které potkávám, častokrát paradoxně nepotřebují v první řadě kapitál. Potřebuji především zkušenosti, kontakty a mít opravdu HOTOVÝ produkt, který je osvědčený, tudíž validovaný trhem. Produktem myslím ať zboží jako takové nebo samozřejmě službu.

Častokrát jdou projekty, kterým investor dává peníze na ukončení produktů nebo aplikaci nápadů, právě do vývoje. Proto NetWings častokrát pomáhá startupům stavět jejich sny – tj. řešit za ně realizaci jejich plánovaných projektů.

Jedním z důvodů, proč píšu tyto řádky, je právě pomoci startupům, které se k nám třeba nedostanou. Protože stále narážíme na stejné situace. V NetWings pomáháme hned několika způsoby:

1. Tým není kompletní

Když konzultujete projekt s člověkem, který má po obchodní stránce nebo stránce business plánu jasno, a přejdete s ním na téma, kdo to postaví, nebo přijde otázka – máte vyřešenou realizaci? Často zjistíte, že sedíte s otcem myšlenky, ale bohužel ne s realizátorem. Většinou tento člověk je právě ten, kdo má na starost marketing či obchod v jedné osobě.

Bohužel realizace projektů je poslední dobou opravdu velký problém. Jednak je to pro začínající podnikatele neboli startupisty poměrně finančně náročné a pokud právě co-founder, který měl mít na starost realizaci, třeba odešel nebo z jiného důvodu zkrátka není dostupný, nastává problém.  Přichází to těžké finanční břímě někoho si najít a nahradit původního co-foundera a nebo do hry vtáhnout partnera jiného.

Ze strany investora jde o vložení peněz do projektu, který nemá druhý nosný pilíř– tj. realizační část je velmi riziková. Proto my, jakožto realizátor, do hry vstupujeme tou formou, že garantujeme dodržení finanční i termínové stránky. A to vůči co-founderovi, ale především vůči investorovi.

2. nefunkční IT oddělení / nestíhá se vývoj

Druhý pohled je velmi podobný jak ten první, jen s tím rozdílem, že v prvním případě již nějaký realizační tým existuje. Bohužel jeale zaneprázdněn každodenní správou, nebo nemá již volné kapacity na to vzít si tak velké sousto a začít realizovat vývoj. Tak, jak jej projekt potřebuje.

Důvod může být i ten, že tým se necítí být dostatečně kvalifikován v nových technologiích. Nebo jednoduše nechce nést břímě toho, že po započení etapy vývoje by projekt měl dokončit. Ať už kvůli sobě, nebo kvůli investorovi.

S postupem času, pohybem lidí a postupem projektů může dojít i k tomu, že co-founder, který je právě technický garant projektu, chce odejít – projekt jej již třeba prostě nenaplňuje

V tom případě je potřeba tohoto strategického člověka nahradit. Ať už dočasně, nebo dlouhodobě. Bohužel je většinou problém s tím, že takovýchto kvalifikovaných lidí je velmi málo a většina z nich by ráda díky svým schopnostem buď stavěla vlastní projekt, nebo se uchytila u prestižních zaměstnavatelů.

3. investor nechce investovat do one-man-show nebo chce garance

Tento přístup je velmi zajímavý a setkáváme se s ním poměrně často. Z pohledu investora je totiž investice do one-man-show velmi riziková, tak, jako bylo uvedeno v předchozím bodě. A protože investor ve chvíli, kdy do nějakého projektu vkládá své finance, by byl rád, aby dynamika projektu byla vysoká. Protože i podle této dynamiky může očekávat svoji návratnost investice – tj. svůj exit.

Pokud by investor vložil peníze do projektu, který skáče po jedné noze, protože mu chybí technický co-founder, tuto dynamiku přísunem svých peněz nikterak nezlepší. Dokud nebude zajištěna technická část, na které projekty v dnešní době častokrát visí.

netwings-webbuilding

Důvěra

Někoho může napadnout, jak je to v případě, že někdo mentorovi/konzultantovi řekne svůj nápad jen z toho důvodu,aby slyšel cizí názor, nebo proto, aby mu daný mentor poradil. V případě nedůvěry je na takovou situaci vymyšlen skvělý nástroj. Používám ho jako společnost i jako mentor – je jím Non-disclosure agreement (NDA) – tzv. Dohoda o mlčenlivosti.

Je samozřejmě třeba říci, že nikdo z profesionální části oboru si nedovolí o vašem projektu hovořit určitě, tak, aby došlo k poškození tohoto projektu vyzrazením dané strategie. Na druhou stranu je jasné, že pokud je již veřejně dostupný, tak NDA není třeba. Ochrana píše slouží jako nástroj pro citlivé informace v pozadí projektu.

Jsem rád, že důmyslnost projektů a především jejich sofistikovanost se zvyšuje, což klade nároky na již několikrát zmiňovanou realizaci. Na druhou stranu čím dál více platí pravidlo – čím jednodušší projekt, tím jednodušší prodej či získání investora, protože když investor během 5 minut projekt nepochopí, tak vám nejspíše peníze ani nedá.

Budu rád, když se nedůvěra nejen českých startupů vůči tzv. outsourcingu bude zmenšovat, na druhou stranu i trh těchto dodavatelů musí vykrystalizovat a zůstanou tu ti renomovaní, kteří stáli u realizace skvělých nápadů, nebo jen posunuli v čase produkt dále, když IT nefungovalo správně. Stejně tak i česká investorská scéna si čím dál více uvědomuje aspektu toho, že bez kvalitního vývoje jsou investované peníze na rizikovém poli. I ona řeší, zda není lepší vzít do hry právě renomovaného dodavatele technické stránky věci, než sypat peníze do nestabilního týmu s nejistým výsledkem.

Diskuze k článku

  • Štěpán Sekanina

    Skvělý článek. Díky. :)

  • Adam KURZOK

    hezky sepsáno!