Z nuly k oblakům: CEO Infotechu Michal Ukropec zaplňuje mezery ve školství a učí programovat děti už na základce

Když si jeho spolužáci sháněli brigády nebo se po škole hlásili na úřadu práce, on už vesele podnikal. Dnes má jeho firma 17leté zkušenosti a vyvíjí software a řešení, které firmám ušetří tisíce eur. Úspěšný byznysmen Michal Ukropec však nezůstal jen při tom. Uvědomil si, že budoucí generace IT specialistů nevyroste bez pomoci a založil projekty, který studenty učí to, co škola nezvládá. 

Ahoj Michale, Infotech jsi založil před zhruba 17 lety a dnes ho můžeme považovat za významného slovenského hráče na poli software řešení. Daří se vám stále i za hranicemi?

Na rozdíl od minulosti dnes působíme hlavně na Slovensku. S naším novým RTLS řešením však vidíme budoucnost právě v zahraničí a na globálním trhu. Je čas vrátit se do světa [úsměv].

Stále jste však relativně malá firma. Jak dnes vypadá váš core tím?

Nemáme tradiční liniovou organizační strukturu, spíše maticovou. Týmy vznikají podle potřeb jednotlivých projektů. Díky tomuto modelu je možné rozvíjet zručnosti jednotlivých členů týmů komplexně. Nepodporujeme dnes už zastaralý vztah rodič – dítě. To znamená, že dva lidi mohou pracovat na dvou projektech jako součást většího týmu. Jednou je lídrem jeden a jednou druhý. Je to velmi efektivní a motivující způsob růstu zevnitř.

Pokud se nemýlím, firmu jsi zakládal jako čerstvý absolvent Ekonomické univerzity v Bratislavě. Jak jsi nabral odvahu pustit se rovnou do podnikání?

Živnost jsem si založil už jako osmnáctiletý. Nebavilo mě mít všechny svoje aktivity financované různými dohodami o vykonání práce. Takže ano, Infotech jsem založil až jako absolvent, ale první zaměstnance jsem měl již během vysokoškolského studia.

Tak došlo ke změně právnické formy. Dodnes se směju, jak jsem po státnicích seděl v bufetu se spolužáky. Oni se šli hlásit na úřad práce a já jsem letěl do Švýcarska instalovat klientovi servery. Takže u mě to nebyla otázka odvahy. Měl jsem nonstop požadavky, které jsem nedokázal kapacitně uspokojit.

Michal Ukropec 1

V roce 2001 mě však položila na kolena dot.com krize, právě kvůli čisté orientaci na zahraniční trh a slabé diverzifikaci. Za tuhle zkušenost jsem nesmírně vděčný. Otevřelo mi to oči a pochopil jsem, které koncepty fungují a které ne. Dnes se jen s údivem dívám, jak je možné, že některé firmy ještě fungují. Faktem však je, že škola tě nenaučí, jak tyhle věci dělat správně. Naučí tě to jen život.

Proč právě vývoj softwarů? Věděl jsi už tehdy, že to dnes bude perspektivní oblast v IT?

Původně jsem se nevěnoval vývoji softwaru, ale spíše IT care. S příchodem tohoto švýcarského zákazníka se však celé zaměření změnilo a zacílili jsme víc na vývoj softwaru. Já se totiž na oblasti nedívám jako na perspektivní, nebo neperspektivní. Všechno je to dané informacemi, které má člověk k dispozici, a stavem trhu. My se zaměřujeme na trhy, kde není velká konkurence a kde umíme pružně reagovat. Takže dnes je to vývoj, zítra to budou možná analýzy anebo predikce. Záleží jen na tom, co bude trh požadovat.

Infotech začal nejdříve s vývojem webových technologií, později se zaměřil na desktopové programování a dnes jsou vedoucím trendem mobilní aplikace. Přitom však stále nabízíte všechny tři služby. Co přijde potom?

Zaměřit se jen na jeden typ technologie by znamenalo zavřít se do zlaté klece. Některé požadavky lépe naplní desktopová aplikace, jiné webová a jiné zase mobilní. A naši zákazníci od nás očekávají právě tuto míru flexibility. A aj my vyhledáváme takové zákazníky, kteří sledují trendy a zajímají se o inovace.

Právě proto jsme se pustili i do vývoje vlastního RTLS řešení. Na jedné straně nám umožňuje kombinovat technologie, které důvěrně známe, na druhé je to technologická výzva. A co je nedůležitější – trh je právě teď připraven takové řešení přijmout!

Můžeš nám o tom říct víc?

Jde o navigaci a lokalizaci v interiéru, něco jako obdoba GPS. Využití je široké: od navigace v nákupních center a letištích až po proximity marketing a analýzu zákaznického chování. My si však nerazíme cestu do retailu, ale do průmyslu a výroby. Slovensko je jedna velká továrna a logistické centrum. Naše technologie těmto firmám generuje výrazné úspory.

Minulý týden jsme od zákazníka dostali zpětnou vazbu – díky našim analýzám tato firma ušetřila za letošni rok víc než 40 tisíc eur. Systém přitom běžel jen pár dní. U jiného zákazníka už v pilotní verzi identifikovali nedostatky v procesech a našli úsporu víc než 20 tisíc eur. Pilot přitom pokrýval jen asi 5 procent plochy čtyř závodů. Takže pokud nasadí systém do závodů, jaká bude návratnost systému? Velmi rychlá.

Michal Ukropec 2

Koncept Industry 4.0 vytváří obrovské příležitosti pro různé optimalizace. Lidi si pod ním sice představují plně automatické továrny, ale toto dnes ještě nemá ekonomiku. O takto vysoké míře automatizace se dá uvažovat při výstavbě nových závodů. Staré závody, které dnes běží na 4 směny, přece nikdo bourat nebude. Firmy vědí, že i zavedením malých změn je možné získat významné úspory, a to okamžitě.

Jde tedy o optimalizaci logistických procesů a dopravy, správně?

Ano, to je hlavní trh, avšak ne jediný. S logistikou jsou přímo propojeny bezpečnost práce a management budov. Takže zatím minoritně, ale řešíme i pohyb personálu na pracovišti. Jsme na startupové půdě, takže někomu se může zdát, že sledovat pohyb personálu je za hranou. Jenže život neprobíhá jen za počítačem v open space s kávou na stole.

Existují i nebezpečné úseky výroby, kde jde přímo o život. Lidi chtějí, aby kolegové na dispečinku věděli, kde se právě nacházejí, jestli se hýbou, nebo ne. Pokud se nehýbou, spustí se alarm. Mohou se tedy spolehnout, že je začne někdo hledat. Právě minulý týden vzbudil rozruch v médiích smrtelný úraz na pracovišti. To je noční můra každé firmy. V kanceláři je riziko minimální, ale Slovensko je dnes v první řadě továrna

Sami o sobě říkáte, že tvoříte inovace. Na jaké jiné inovativní řešení nebo produkt z dílny Infotech jste nejvíc hrdý?

Nejsem ani tak hrdý na inovativní řešení, ale spíš na náš tým. Protože po tom, co je dnes inovativní, zítra už ani pes neštěkne. Bez dobrého týmu by totiž žádné řešení nevzniklo. Občas si vzpomenu a bavím se při tom, jak jsme byli v něčem první a dnes to již dělá každý. Hrdost pociťuji například proto, že i když se ve firmě neukážu několik dní, tak vím, že se věci hýbou beze mě. Je pro mne velkým zadostiučiněním vidět tým, který je samostatný, chápe souvislosti a není na mne závislý.

Michal Ukropec 3

Dnes spolupracujete se špičkovými firmami a velkými klienty. Vzpomínáš si na zakázku, při které sis řekl, že „tohle je už velká věc“?

Ano, hned na začátku. V roce 1998 jsem implementoval platební bránu ve Švýcarsku – to do té doby na Slovensku nikdo nedělal. Ale mýlil jsem se, nebylo to velké, jen nové. Poté bylo takových momentů ještě pár. Ale oproti tomu, kam směřujeme, je to úsměvné. Dnes jsou naší cílovou skupinou světové korporace s 10 tisíci zaměstnanci, desítkami výrobních závodů a miliardovými obraty. Tohle má potenciál být velké nejen v relativním, ale i absolutním pojetí. A tady se dostáváme do nové životní etapy – hledáme další zdroje. Je to prostor pro investora!

Jedním z vašich významných partnerů je také Microsoft, který je špičkou ve světě IT technologií. Jak funguje vaše spolupráce?

Microsoft je naším důležitým partnerem z několika důvodů. Prvním je, že nám velmi aktivně pomáhá s budováním partnerské a zákaznické sítě. Je vidět, že Microsoft má nové propartnerské směrování. Druhým je, že vytváří špičkové vývojářské nástroje a cloudové služby, které nabízejí zcela jinou úroveň infrastruktury než jen pronájem virtuálního serveru.

V neposlední řadě nám umí Microsoft pomoci i vývojářskou kapacitou při implementaci technologií, které jsou pro nás nové. Oslovili jsme několik společnosti, které na Slovensku poskytují cloudové řešení. Vždy jsme však skončili u toho, že bychom měli jen pronajatý virtuální server. Tohle my nehledáme! Potřebujeme partnera, který nám nabídne ucelenou infrastrukturu softwarových a analytických nástrojů.

Před třemi lety jsi založil také Slovenský Technologický Institut, který studenty hlouběji zasvěcuje do světa IT. Byla k tomumotivací tvá zkušenost s nepřipraveností studentů na praxi v oboru?

S náborem hotových a zkušenějších lidí mám spíše špatné zkušenosti. Mají různé návyky, kterých se těžko zbavují, a nejsou tak flexibilní. Technologie se rychle mění a zapojení studentů a absolventů je na místě. I když jim chybí zkušenosti, nejsou zatížení staršími koncepty a co je hlavní, mají otevřenou mysl. Co se týče úrovně škol, nad tou jsem už mávl rukou.

Nezajímá mě aktuální úroveň člověka, ale jeho ochota učit se a pracovat na sobě. S technologiemi, se kterými bude u nás pracovat, se ve škole i tak neseznámil. Se studenty máme obecně velmi dobré zkušenosti. Dá se s nimi velmi dobře pracovat a jsou otevřeni novým výzvám.

Michal Ukropec 4

Uměl bys přesto definovat, co dělají školy špatně?

Nemyslím si, že problém je jen ve vysokých školách. U nich to jen vyplulo na povrch. Celé školství od základní po vysokou školu je z mého pohledu postavené úplně špatně. Škol je příliš, neexistuje mezi nimi konkurenční boj a tlak na kvalitu je nulový. Vysoké školy nekomunikují se středními školami např. ohledně přípravy a požadavků na studenty.

Školy navíc už vůbec nezajímá, co vyžaduje trh práce a firmy, které na něm působí. Oficiální samozřejmě tvrdí, že spolupracovat chtějí, ale realita svědčí o něčem jiném. Pokoušel jsem se dohodnout s více školami, ať už středními nebo vysokými, a dohoda nebyla možná. Vedení škol zachází s reprezentanty firem obdobně jako se studenty a pokud své chování nezmění, spolupráce nebude možná.

Je však nutné říci, že i firmy na tom mají svůj podíl viny. Nejednou se chovají tak, že udělají jednu přednášku, na níž dohromady nic neřeknou a myslí si, že dali škole a studentům nevím co. Nedaly. Udělaly jednu přednášku a hotovo. Hodnota je nula celá nic. Ale vím, že jednoho dne se to zlepší. Škoda, že moje děti (8 a 12) to ještě nezažijí.

Využíváte úspěšných absolventů kurzů později i jako pracovní sílu?

Motivy založení institutu jsou dva. Prvním je samozřejmě určitá forma náborového procesu. Druhým je však vnitřní motivace lidí ve firmách podělit se o své zkušenosti s mladší generací. Zpravidla jde o lidi, kteří jsou na sebe velmi nároční a když vidí, co se ve školství děje, mají potřebu s tím něco dělat. Víme, že systém nezměníme, nechceme s ním ani bojovat, ale něco dělat musíme. A tak učíme to, čemu rozumíme.

Na školách učí až příliš často lidé, kterým už dávno ujel vlak. A pokud během tohoto procesu potkáme studenta, se kterým si padneme do oka, jsme rádi. On nebo ona má během školy a přes prázdniny zabezpečenou brigádu a když škola skončí, změní se pouze právní forma pracovního vztahu. Funguje to takto všude ve světě. Bohužel u nás učitelé na vysokých školách nechtějí, aby byli studenti na praxi.

V projektu Lepší budoucnost děláte kurzy i pro žáky základních škol. Má to vůbec efekt, když děti možná ještě ani nevědí, jakým kariérním směrem se chtějí vydat?

Během celé této aktivity jsem pochopil, že rekonstrukce školství by měla začít ve školce. Ne na vysoké, ne na střední, ne na základní škole, ale už ve školce. Lidé si stěžují, že jsou mileniové děti nesamostatné. Dokud se jim něco nedoporučí, tak nic neudělají. No kde se to asi vzalo? Přece v tereziánském školství. Takže pokud ke mně přijde vysokoškolák, chudák je zmatený, když očekávám samostatnost a iniciativu. Posledních 15 let do něj hučeli, že má dělat jen to, co se mu řekne. My už však víme, jak na to, a pomaličku ho vracíme na správnou cestu.

team

A jestli to má efekt? Když 8letý Filip vytáhl flashku, že si ten scratchový projekt nahraje a doma ho dokončí, byl jsem překvapen. A když mi řekl, že si chce vytvořit účet na webu, aby si ho nemusel nahrávat na klíč, ale doma vesele pokračovat online, tak jsem skoro odpadl. Ve světě firmy financují školky a školy zcela běžně.

Na Slovensku jsme na to ještě nedorostli, ale i to přijde. Toto je můj malý experiment, ale zatím nejsem v pozici, abych to financoval ve velkém. Šokuje mě však, že obrovské firmy, které zde generují desítky milionů zisku, si stěžují, že nemají lidí. No, dokud si neotevřou školy, tak je ani mít nebudou.

Jedním z problémů v IT je možná i nedostatek žen. Vnímáš to jako negativum?

Myslím, že je to škoda, protože ukrývají nevyužitý potenciál. Žena se více řídí intuicí a emocemi než muž, což vytváří nečekané efekty. Já mám s ženami ve firmě sice málo, ale jen dobré zkušenosti. Jsou spolehlivější, pracují důsledněji a precizněji než muži. A jsou velmi motivované. Obávám se však, že bude ještě dlouho trvat, než se toto změní ve větším měřítku.

Kvalifikovaných odborníků v IT je dnes velký nedostatek, se kterým se potýká mnoho firem. Bude jich vůbec někdy dost?

Spíše ne. Vývoj se veze na geometrickém růstu celého odvětví. Určitě opět přijde nějaká krize, pokrok se trošku utlumí, ale o počítače se bude třeba stále starat a optimalizovat se bude muset o to víc. Mnohé firmy, které fungují v tradičních odvětvích, jsou již dnes přesto více technologické než tradiční.

Jedinou cestou ke zvyšování konkurenceschopnosti je zavádění nových technologií a sledování trendů. Kdo usne, toho konkurence zničí. Největším rizikem je snad to, pokud si člověk nechá vnutit roli úzce zaměřeného specialisty. Pokud daná technologie přestane mít smysl, člověk je vystaven riziku, že přijde o práci.

Jsi CEO úspěšné softwarové společnosti a vedeš významné vzdělávací projekty. Říká se však, že ajťákům chybí čerstvý vzduch a pohyb. Máš čas i na nějaké volnočasové či sportovní aktivity? :)

[Smích] Většině ajťáků pohyb možná chybí, ale mně určitě ne. Sport je pro mě stejně důležitý jako práce a rodina. Roky jsem se výkonnostně věnoval thaiboxu, jednou ročně si odběhnu nějaký maratón a stále sportuji průměrně 5krát týdně. Při sportu si umím vyvětrat hlavu a uklidit myšlenky. Tehdy přicházím na nejlepší řešení problémů, se kterými si jinak nevím rady. Člověk by se totiž měl rozvíjet komplexně!

Michal Ukropec 5

Diskuze k článku

  • Parádní projekt s tou Lepší budoucností, jen tak dál Michale!

  • petous

    Naučí je také nejdříve mluvit česky ?