E-mailový marketing v politice aneb pravidla jsou stejná pro všechny

Za dveřmi máme další volby a tentokrát to budou ty prezidentské. Kandidáti svou podporu hledají u voličů napříč politickými stranami. Je to okamžik, kdy se zákonitě využívá všech možných i nemožných reklamních metod a jednou z nich je i e-mailový marketing.

V prezidentských volbách v roce 2012 prezident Obama využil e-mailový marketing především k získání finančních příspěvků. Naopak francouzští prezidentští kandidáti v loňském roce využili e-mail jako cestu k představení svých volebních programů a získávání hlasů.

Spamovací výjimka

Naši kandidáti se nevydali v masivní míře ani jedním z těchto směrů. První náznaky už zde nicméně byly a týkaly se nejen prezidentských, ale také parlamentních či senátních voleb. V souvislosti s ním se pak často zmiňuje, že politici si na „spamování“ udělili výjimku, což však není tak úplně pravda.

Česká legislativa se v oblasti e-mail marketingu zabývá regulací odesílání obchodních sdělení podnikateli, nikoliv nepodnikatelskými subjekty, jako jsou právě politické strany, nadace a podobné organizace. Politické strany, politici, či kandidáti tak nemusí získávat souhlas se zasíláním obchodních sdělení a tomu odpovídá i dosavadní praxe ÚOOÚ.

Je však nutné říci, že k rozesílání e-mailů musí i politické strany či kandidáti nejprve e-mailové adresy získat. Protože e-mailová adresa je osobní údaj, je k tomu nezbytný odpovídající právní titul pro zpracování, zejména souhlas se zpracováním udělený subjektem – vlastníkem e-mailové adresy. Nutnost mít tento právní titul se vztahuje na všechny správce, a to i na politické strany, prezidentské kandidáty, nadace atd.

Není tedy možné zaměňovat možnost zasílat zprávy se zneužíváním osobních údajů. Svým způsobem výjimku v tomto ohledu mají pouze úřady (respektive veřejné orgány), které většinou zpracovávají osobní údaje na základě plnění zákonné povinnosti, a toto pověření ke zpracování tedy mívají ze zákona, což platí i v režimu podle nové legislativy, GDPR. Žádný zákon nicméně nestanoví veřejným orgánům povinnost k zasílání takových sdělení. Tato možnost je tak spíše jen hypotetická.

Stejná pravidla pro všechny

Politické strany, jejich kandidáti, kandidáti na prezidenta, nadace a všechny nepodnikatelské subjekty tak mají stejné povinnosti co do získávání e-mailových adres a v žádném případě tak ani zde neplatí, že pokud si adresy získají z „veřejných zdrojů“, tak je mohou použít k rozesílání. I v tomto případě totiž platí, že při získání adresy je důležitý účel, za kterým byla adresa poskytnuta, respektive zveřejněna. Pokud tedy subjekt, který svou adresu zveřejní na svých webových stránkách, neurčí, že účelem zveřejnění je možnost být kontaktován politickými stranami, bude primárním účelem kontakt ve věcech obchodních (dle konkrétního případu).

I přesto se však setkáváme s neznalostí zákona nejen ze strany nadací a neziskových organizací, ale i politiků, politických stran a jejich snahou využít veškeré dostupné zdroje, a to včetně těch nelegálních.

O krok dále v tomto směru zašla při loňských prezidentských volbách Francie. Úřady v rámci „spravedlnosti“ poskytly všem prezidentským kandidátům databázi e-mailových adres francouzských občanů. To samozřejmě nemohlo dopadnout dobře. Během několika málo hodin došlo k zablokování několika společností (amerických a francouzských), které pro tyto prezidentské kandidáty zajišťovaly rozesílku.

Ignorovat best practice se nevyplatí

Poskytovatelé totiž v zájmu zisku ignorovali základní best practice a neprověřili si původ těchto adres. Přitom ani francouzské úřady, které je poskytly, nevěděly, odkud byly získány. Seznamy tak byly plné mrtvých schránek a spamových pastí, což vedlo k okamžité blokaci odesílatelů.

I přesto, že by právník mohl argumentovat, že se v tomto případě nejedná ze zákona o spam, tak takové oslovování voličů, dárců, atp. není v pořádku. Příjemci totiž nejen že takovou zprávu neočekávají, ale především jsou překvapeni tím, že jejich adresu odesílatel vůbec zná. To pak vede k obrovskému počtu spamových hlášení, která následně vyústí v řazení zpráv mezi spam a posléze k naprosté blokaci. Ta navíc byla v tomto případě výrazně urychlena přítomností obrovského množství spamových pastí.

Pokud si tedy řekneme, že politici, prezidentští kandidáti, nadace a podobné spolky mají v porovnání s podnikateli jednodušší startovací pozici, pak to tak rozhodně není. Antispamové filtry se neřídí tím, zda zákon takové zprávy povoluje či ne, ale reputací odesílatele. Ta je dána reakcemi příjemců a přímo tak ovlivňuje schopnost e-mailové zprávy doručit. Až vám tedy příště přijde e-mail od někoho, koho neznáte a nedali jste mu váš e-mail, označte ho jako spam, pomůžete tím nejen sobě, ale i všem ostatním k tomu, aby byly tyto zprávy odfiltrovány. A to včetně těch od politiků či kandidátů – nehledě na to, zda je podporujete, či ne.

Diskuze k článku